Vytaženo z deníku

Víkend

„Hej, pojď tam a tam, je tam tohlencto, stojí to tolik a dostaneš k tomu i tamto, jde tamhleten a tamta!“

„Jo, jasně, určitě půjdu, kouknu se do diáře, vydrž.“

A tak vytáhnu diář, zjistím, že mám volno. Kouknu na Facebook, jestli tam nemám nějakou událost… Nemám. Tak jo, volno by bylo.

„Hele, promiň, nemám čas, už mám něco jinýho. Ale třeba to stihnu a dorazím pozdějc!“

Sednu si k psacímu stolu a nandám sluchátka. Nick Cave mi svým sametovým hlasem vkládá verše do srdce a já vytahuji papír, ořezávám tužku… a tupě hledím před sebe. Dvacet minut. Pak to vzdávám, sahám po mobilu a hledám inspiraci na Instagramu. Dalších dvacet. Jé, hele, video se zvířátky! Vypínám zpívajícího poloboha a koukám na neuvěřitelně pružnou, skoro až elastickou pidichobotnici, jak se plazí po mořském dně. Plynule přejdu na zpívající velryby, až jsem u zvířat, která zachraňují jiná zvířata.

A v tu ránu je půl jedenácté. Koncert nestíhám a už mě zezadu objímá postel. „Zítra je sobota, zítra se budeš zase trošku socializovat, už se na to vykašli,“ šeptá a já přijímám. Není to porážka, jen měl někdo dostatečně silný argument. Usínám s myšlenkou, jak krásné by to asi bylo, kdybych neměla kosti a mohla měnit barvu.

Je sobota. Nikdo nebere telefon, všichni spí nebo mě jen ignorují. Začnu uvažovat o tom, že půjdu do sprchy, vzápětí tuhle ideu zavrhuji, protože zatím jediným bodem dnešního programu je dýchat.

A tak sednu k psacímu stolu a nandám sluchátka. „Nechávám to na tobě, Youtube,“ a tak mi hraje do uší nesourodý výběr toho, co jsem posledních pár týdnů poslouchala – Bikini Kill, Blondie, Pomáda, Bach, soundtrack k Only Lovers Left Alive, Juliette Lewis, Šakalí léta… A čtu články na internetu o tom, jak napsat článek. Jak fotit na Instagram. Jak si ostříhat vlasy. A jak vymyslet křížovku.

Všichni jsou neustále někde venku – v parku, v hospodě, na koncertě, jedou někam na výlet, na kola, na brusle…

No a já trávím svoje mládí s křížovkami v posteli.

Reklamy

2 komentáře: „Víkend“

  1. Krásný den, raději bych soukromě na mejl, ale nezbývá mi jinak než takhle, páč bych se chtěl s Vámi podělit o jeden krásný pocit. Na Vaše zápisky mě odkázala bodyart stránka, přečetl jsem si Vaše posty (skoro všechny) a konečně jsem zažil ten wow moment, když jsem zjistil, že na světě nejsem sám, kdo má velmi, velmi podobný pohled na život a zažívá podobné strasti a radosti. Tohle jsem potřeboval, moc mi to v současném stavu tápání pomohlo. Tak tedy děkuji, že jste tenhle web založila a píšete sem, budu se těšit na další posty. Mějte se moc fajn a ať se Vám daří.

    To se mi líbí

    1. Moc díky za komentář! Zrovna jsem si říkala, že už jsem zase dlouho nic nepsala, že se musím odkopat z těch vrstev divných věcí a pocitů, které se na mě navalily. A zkrátka začít znovu něco dělat. Pak přijdu sem a tady upozornění na Váš komentář. Musím říct, že mě po dlouhé době zase něco upřímně potěšilo. Ještě jednou moc děkuji 🙂

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s