Evropa, S krosnou na zádech, Zloland

Cestovatelské choutky

Od malička jsem chtěla jezdit v létě i jinam než do Chorvatska. A nikdy mi to nevyšlo. Napřed se naši jenom smáli, postupem času mi začali říkat, že si mám sama našetřit na výlet. Poslední dovolená, kde jsme byli vážně všichni, byla někdy v roce 2006. Možná i dřív. Pak si vybavuju vejlet konečně jinam – na Krétu, ale tam už jsme byli jen já s mámou a bratrama. A její kamarádky s dětma. Bez otců.

Můj první výlet bez našich a bez dozoru byl Edinburgh. Je to vlastně docela nedávno, asi čtyři roky zpátky. Patnáct dní v srpnu, v období festivalu Fringe.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Edinburgh z cesty na vrchol Arthur’s Seat. A putovní medvěd Hartvík.

O necelý rok později jsem se tam vrátila. Už v červenci, tentokrát jen na týden a zrovna docela dost pršelo – hostel, kde jsem bydlela, byl postaven z lodních kontejnerů na jednom otevřeném prostranství a potom už nemělo ani cenu obouvat boty, jak byla všude voda.

Mezitím…

…jsem se ale ještě vydala do Maďarska. Budapešť je pěkné město, působí podobně jako Praha. Cítily jsme se tam s holkami jako doma. Až na to, že já jsem klasicky zvyklá chodit všude pěšky, zatímco ony chtěly všude jezdit metrem. Nu což, párkrát jsem se prošla. Sama v cizím městě, tak to mám ráda.

Itálie. Trapné, já vím, jeli jsme s tehdejším přítelem do Caorle. Čtyři dny na písečné pláži, žádný jiný program. To není úplně pro mě…

Zatím poslední větší výlet byl ten největší ze všech – téměř pět týdnů na Novém Zélandu. Dva dny cesty tam, tři dny cesty zpátky, pět dní pouze s cizími lidmi v letadlech a na letištích a s putovním medvědem Hartvíkem.

Tři týdny v autě se čtyřmi dalšími lidmi a procestovaný severní ostrov. Hobitín, nejkrásnější pláž na zélandu, vraky na plážích, bouračka na pláži, viděli jsme i kiwiho. Cestopis přijde. I s fotkami. Sice poněkud pozdě – byla jsem tam prosinec/leden – ale přece. Asi ve středu nebo ve čtvrtek.

Na školních výletech a výpravách jsem byla v Německu, Rakousku a Anglii. Na VOŠ jsem se díky mediálním studiím dostala do Bruselu a prozkoumala jsem televizní a rozhlasová studia v Evropským parlamentu.

S našima nebo našima příbuznejma jsem zažila ještě Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko.

A co mě čeká dál?

Do konce roku stihnu Švédsko, Dánsko a znovu Budapešť. No a v plánu je i Paříž, Srí Lanka, příští rok Polsko a přespříští rok Japonsko. Otázkou je, co přinesou chybné tarify a akční letenky, prodloužené víkendy a moji cestovatelští kamarádi.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s