Zápisky z biografu

To The Bone: (zase) romanticky o anorexii

Vždycky, když se natočí film nebo seriál o nějaký psychický nemoci, je oheň na střeše. Lidi to neradi vidí – mají totiž pocit, že se tím filmem choroba oslavuje a že si z něj mladí vezmou příklad. Můj názor byl zcela opačný – u většiny snímků se naopak ukazuje, že něco takovýho, jako je psychický onemocnění, skutečně existuje, nesmíme se bát o tom mluvit a dá se s tím pracovat. U tohohle filmu si svým názorem ale nejsem tak úplně jistá.

To_The_Bone_Poster_Netflix_JPosters
Oficiální plakát k filmu

Netflixu a jeho dílkům se poslední dobou docela daří. Dobří herci a jejich fajn výkony, zajímavé scénáře, skvělá muzika. To The Bone ovšem nebyla tak úplně trefa do černého.

Film o anorexii. Těch tu bylo už hodně. Tenhle se však zabývá léčbou jedné anorektičky. Ellen (Lily Collins) je sarkastická, alternativní (jak jinak, ať žijí stereotypy alternativních umělkyň s neustálým úšklebkem na tváři) a téměř mrtvá. Záběry na její tělo jsou děsivé, o to víc, když ji vidíte, jak neustále zkouší obtočit svoje prsty kolem paže. To je totiž jeden z jejích cílů. Druhým cílem, ačkoliv by se to tak pravděpodobně nemělo nazývat a nikde to ve filmu přímo řečeno není, je smrt. Prostě vzdala život…

Její nevlastní matka ji donutí zkusit alternativní způsob léčby doktora Williama (Keanu Reeves). Jeho hlavní podmínkou je, že Ellen sama musí chtít být vyléčena. Ona souhlasí, a tak se dostává do domu, ve kterém je ubytováno několik dalších lidí s anorexií a bulimií.

Tak a tady stop. Holka, která moc dobře ví, co se děje s jejím tělem i v její hlavě, a je pevně rozhodnutá prostě hubnout dál, najednou jen tak částečně změní názor. Částečně proto, protože dál hubne, dál trvá na tom, že život je zbytečný, a dál počítá s tím, že prostě umře, přesvědčí doktora, který nebere jen tak každého, že je připravená se léčit? Ona si projde několika různými zařízeními, x pobyty v nemocnici, k tomuhle jí musela dokopat její nevlastní matka, a ona je náhle na jednu minutu přesvědčená, že chce žít. Ale oukej, berme to tak, že se to stát může.

Co je horší průser, je ale doktorova „alternativní metoda léčby“. Ta vlastně spočívá v několika pravidlech pobytu a taky v tom, že pacient „hits the rock bottom“ – skončí až na úplném dně. A pak se z něj zázračně zvedne a odrazí zpátky k hladině. A to mi prostě zní jako blbost. Jasně, nebyla jsem nikdy léčená s žádnou z poruch příjmu potravy, ale zato jsem byla léčená s fůrou dalších psychických záležitostí. A představa, že mě někdo, konkrétně doktor, nechá, ať skončím na úplným dně – to je pro mě totální peklo. Ztráta důvěry v toho jediného člověka, který mi měl pomoct, a on mě nechal se potopit, to je skutečně něco, co nechcete zažít. Věřte mi. Zažila jsem jednu takovou psychiatričku.

Pojďme kousek zpátky a věnujme se oněm několika pravidlům. Ta, ač trošku zvláštní, mi vlastně připadají v pořádku (až na jedno). Je zakázáno se bavit o kaloriích, nikdo se nesmí vzájemně obviňovat, v domě jsou po každém jídle na půl hodiny zamčené záchody (což mimochodem stejně nezabraňuje pacientům zvracet), a u veškerých jídel musí být přítomni všichni pacienti, i když jíst nemusí, musí ostatní sledovat. A to je právě to pravidlo, se kterým úplně nesouhlasím – klidně si nejez, ale sedět s námi musíš. Není snad jednou z hlavních podstat léčby PPP dostat do sebe co nejvíc živin? Aspoň tolik, aby člověk přežil?

Celý film je založen na zkušenostech režisérky, Marti Noxon. Ta sama anorexií a její léčbou procházela rovnou několikrát. Přizváno bylo i několik dalších lidí, kteří mají s PPP zkušenosti a sama Lily Collins se s nemocí také potýkala. Člověk by řekl, že to filmu dodá na autenticitě, ale není to tak.

Film se plácá na hranici romantickýho dramatu (seriously?) a jakákoliv zajímavá scéna skončila někde mezi hrstí ubrousků s vyplivnutým jídlem a pytlíkem na zvratky pod postelí.

A celkové hodnocení? Vcelku jednoduché – po počátečním těšení a následném rozčílení přišel absolutní nezájem. Film zapomenu už za dva týdny.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s