Evropa, S krosnou na zádech

Švédština zní jako japonština zkřížená s maďarštinou!

Důvodů, proč by měl člověk cestovat, je fakt hodně. Zrovna na tenhle trip jsem se vydala, protože zpěvák z mé nejmilejší kapely mi napsal do deníku, ať přijedu v létě do jeho rodného města. No, a bylo to.

Destinace I – Stockholm, Švédsko

DSC_0011.jpg

Ve Stockholmu se dá strávit měsíc a pořád byste město neprozkoumali celé. Rozkládá se na spoustě ostrovů – nejenom, že můžete využít klasické MHD, v jehož rámci můžete nastoupit i na přívoz, a zvlášť placené okružní plavby, ale můžete si taky půjčit kajak a kajakovat až do aleluja a přitom být pořád ve Stockholmu.

Až budete vyrážet na památky, muzea a podobné věci, vyražte hned ráno. My byli v osm ve čtvrti Gamla Stan a nepotkali jsme téměř ani nohu… No dobře, možná nějaký ten kotníček. Večery už jsou tam plnější – po návštěvě Fotografisky (galerie umění), Södermalmu (tzv. hipsterský ostrov – teď hodně frčí, tak jsou tam nastěhovaní mladí lidi s tetováním, knírama a polaroidama) a obou královských paláců jsme se tam vrátili, dali si italskou zmrzlinu, belgickou vafli a propletli se mezi davem postarších turistů.

V červenci je ve Švédsku nejlepší počasí. Drazí skandinávci to vyřešili po svém – spousta podniků (hlavně pokud se nepohybujete přímo v centru) má prostě zavřeno. Sbalili to a odjeli na dovolenou do svých letních sídel a chat někam na jih. My jsme pár zavřených podniků ve Stockholmu potkali, ale hlavně jsme potkali park plný lidí v plavkách – jeden den je fakt slunko, tak proč ho nenachytat, že?

Rada: Pokud si koupíte papírovou jízdenku na MHD, nehledejte zbytečně nějaký způsob označení. Prostě jen projděte turniketem, ono to půjde – tyhle jízdenky totiž platí od chvíle, kdy vám vypadnou z automatu.

Destinace II a III – Växjö a NeBullerbyn, Švédsko

 

 

Občas se stanou takové ty faily. I tady se nám jeden stal – po neustálým googlení vesničky Sevedstorp (čti Bullerbyn) mi drahý strýček Google vyhodil zapadlé místečko u města Växjö (tady to radši nečti – někdo to vyslovuje jako [vašju], někdo jako [vaxjo] a někdo jako [vechjo]). Až ve chvíli, kdy jsme dorazili do města většího, jsme zjistili, že náš úplně původní cíl je sto kilometrů severně. Po chvíli zoufalství jsme se ale rozhodli, že tam vyrazíme i tak. Když už jsme tady, proč si nezajít do NeBullerbynu (červený dům na obrázku)! Krosny na záda a jdeme.

Rada: Ve Švédsku si můžeš ustlat kdekoliv. Oficiálně to musí být 150 metrů od lidského obydlí. Co jsme se ale ptali místních (například laskavého pána, kterého jsme stopli a který skoro neuměl anglicky), teoreticky si můžeš rozbít tábor i u někoho na zahradě – jen po sobě musíš uklidit. My jsme skončili u nějakého farmáře na zahradě – nutno podotknout, že nám to navrhl on sám. Rozhovor proběhl zhruba takto: „Hi, we are super tired and we don’t know where to build our tent. There are cows and horses everywhere. Do you know about any place nearby?“ „Yes. Here.“

Destinace IV – Kalmar, Švédsko

 

 

Nebyl to první hrad, který jsme potkali a který je vlastně postavený samostatně – na takovém hranatém ostrůvku. Přišlo mi to docela srandovní oproti našim hradům. Všechno kolem krásně upravené, nikde ani kousek odpadku. To je tak všechno, co jsem schopná vám k tomuhle napsat.

Já na ty historické věci prostě moc nejsem – ne v tom smyslu, jak na tom ujíždí můj spolucestovatel pro tenhle výlet. Jo, je to hezké, ale pro mě je důležitější ta atmosféra, než historický detaily.

Rada: Pokud byste jeli jako my autobusem – zeptejte se na slevu pro členy klubu té či oné dopravní společnosti. Pro srovnání Kalmar – Karlskrona bez slevové karty stojí 180 švédských korun, zatímco pokud zakoupíte členskou kartičku za 6 korun, zaplatíte za jízdenku jen dalších 144. Ušetříte třicet kaček a na takovýmhle výletě je každá kačka dobrá.

Destinace V – Karlskrona, Švédsko

 

 

Karlskronu jsem si fotograficky strašně užila – to město má takových neskutečně fotogenických míst, až jsem myslela, že na to využiji komplet celou kartu. Opět je to městečko na spoustě ostrůvků – jezdí tam mezi nimi i trajekt. Zadarmo. Zbytek Karlskrony projdete úplně s přehledem pěšky, takže ideální low-budget výlet (plus tam tuším z Polska jezdí taky trajekt, ten už samozřejmě placený).

Námořní muzeum – pecka. Pro klaustrofobiky ne moc milé, ale i ti to přežijou. Aspoň já to přežila. I když to uvědomění si, že to, vedle čeho stojíte a o čem jste si celou dobu mysleli, že je zeď, není zeď, ale ponorka, je docela krušné. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi a musela jsem to rozdýchat zády k téhle obří černé věci. Ponorka se dá i prolézt zevnitř – což mi kupodivu nepřišlo až tak hrozné. Co bylo o něco horší, byla jedna její část – musela jsem si sundat batoh, hodně se skrčit a vtěsnat se do pidiotvoru. To bych asi neudělala, kdyby za mnou nečekala fronta už x dalších lidí.

Můžete se tam projít i další místností, kde je popsáno (asi), jak se lodě stavěly, co se na nich vozilo atd. Už si ani nejsem jistá, jestli měla aspoň většina nápisů anglické překlady. Zato tam byly modely lodí a přímo vedle muzea tři lodě – jedna plachetnice a dvě vojenské. A o kousek dál je i takové malé muzeum jenom pro čluny, to se mi hodně líbilo – nebyl tam nikdo, bylo tam tmavo a vonělo to tam dřevem.

Destinace VI – Malmö, Švédsko

 

 

V Malmö jsme zůstali jen přes noc – moc fotek ani tipů tedy nemám. Zato mám spícího pána v kostele a sebe v zrcadle.

Tím klasicky končí moje zápisky a zbytek dávám z hlavy.

Destinace VII – Kodaň, Dánsko

 

 

Kodaň je krásné město. Projeli jsme ho díky rychlotour s mojí bývalou spolužačkou. Takže jen ve zkratce – malá mořská je skutečně malá. Neříkám, že to nemá cenu, ale ty davy lidí tam kvůli jedné pidisoše…

Zato Christiania – to je umělecké nebe. Jo, jasně, taky se to tam hemží turisty – takže vyrazte brzo, ať si to můžete sami projít. My přišli někdy kolem deváté a bylo to skvělé – stánky s hašišem se teprve začaly vybalovat, lidi otvírali svoje domy a turisté tam byli jen dva – my dva. Všude graffiti, (skoro) všude vůně trávy, všude kytky a zarostlé domy, bizarní architektura a všude hipíci. Perfektní místo na strávení příjemného odpoledne.

Rada: Fotit je tam prej zakázáno – ale jde ve své podstatě jen o to, aby tam nikdo nevyfotil nějakou nelegální činnost – třeba ty stánky, kterých je tam dvacet na jednom místě. Každý prodavač tam má svých pár cihliček hašiše a vesele nabízí.

Destinace VIII – Budapešť, Maďarsko

Fotky nejsou.

V Budapešti jsem byla podruhé – chtěla jsem totiž konečně vidět Dům teroru. A neprohloupila jsem. Je to muzeum dvou totalitních režimů – komunismu a nacismu.

Rady:

  • fronta před muzeem bude
  • kupte si lístek i s audioprůvodcem
  • na tři hodiny máte vystaráno i bez audioprůvodce (pokud vás to ovšem aspoň trochu skutečně zajímá
  • není to uplně pro citlivky (když si najednou uvědomíte, že ten sál, ve kterém stojíte, je designován tak, aby vypadal jako vagón, v němž vozili Židy do koncentráků)

A abychom tohle celé nezakončili tak smutně – pokud z Budapešti pojedete Studentem (snad ne tím, kterým my – rozbila se nám po příjezdu do Česka klimatizace), nekupujte si v Bratislavě na nádraží hotdog – zaprvé je hnusný a zadruhé vám prodavač na „Dobrý den, tady čtu, že máte americký hotdog. Jakej je rozdíl mezi ním a normálním hotdogem?“ odpoví „Nemám.“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s