Zápisky z biografu

Song to Song: perfektní akord

Nevím, k jakému filmu to přirovnat. Nechci říkat, že nic takového jsem ještě neviděla, ale momentální pocit je naprosté překvapení – romantický film a takhle skvěle natočený? Abych citovala Faye, hlavní hrdinku, „Oh, foolish me“.

Nevím. Prostě nevím, jak se do recenze na tenhle počin pustit. Takže začnu kde jinde než na začátku – nudila jsem se. A tak jsem prolezla pár serverů s filmy, spoustu jich uložila do záložek a pak jsem narazila na Song to Song. Vzpomněla jsem si, že jsem ho viděla seznamu filmů (jaký přesně to byl seznam a co tam bylo za další filmy, už ale nevím). Udělala jsem si jídlo, napustila sklenici vody a klikla na play.

Oficiální vizuál k filmu

Prvních dvacet minut pro mě bylo skoro až utrpení. Kamera si lítá, kde chce, sleduje ruce, ramena, knoflíky na košili, něčí bok v kalhotách, zdánlivě nic neříkající detaily. Motá se v kruzích, deformuje se a mně se to nelíbí. Za dalších pět minut už jsem si přivykla a za další čtyři jsem nechápala, jak se mi to mohlo ošklivit.

Vždyť je to naprosto perfektní! Přesně vhodné k poetickým vnitřním monologům, které vede nejen hlavní hrdinka, ale i další postavy – ty jsou však bezejmenné. Přívlastek „bezejmenné“ bych použila i právě u těch monologů – tak zmatené, matoucí a zároveň přímé a přehledné…

Linka filmu je vlastně hrozně primitivní – holka, která sní o životě na pódiu, se plácá ve vztahu založeném na sexu s prachatým producentem a do toho se seznamuje s mladým muzikantem, do kterého se samozřejmě zamiluje. Já vím, zní to strašně hloupě, co? Jenže není. Nevím, jestli je to tou kamerou, nebo tím, jak je zobrazený právě ten sex, i když místy fakt drsný, ta láska – obojí je tak neskutečně křehké, jemné, že se člověk bojí zavřít oči, aby pohybem víček tuhle něžnost nerozbořil.

Překvapivě ji nezboří ani hudební legendy, které se tu dělí o svoje zážitky a v případě mé milované Patti Smith i o svá životní moudra. Celý film je zvláštní píseň plná poetických obrazů, vedle sebe tu běží láska i absolutní nenávist, až se z toho člověku motá hlava. Ale koneckonců i ta nejzvláštnější kombinace žánrů může vyústit v dokonalý soundtrack. A tady se to skutečně povedlo.

Celkové hodnocení?

Jednoduše – vím, co teď musím udělat. Vytáhnout svůj sešit s básněmi a vypsat si duši…

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s