Čtenářský nepravidelník

Mlýn na mumie: sex, jídlo a zločin

Přišla jsem do malého knihkupectví, které se zhruba před měsícem objevilo v naší čtvrti. Nezamířila jsem k poličkám, ale rovnou k prodavačce: „Kašlu na to, zeptám se rovnou vás! Potřebuju něco divnýho, zvrácenýho, ale hodně čtivýho…“ Prodavačka se začne smát a pak se zamyslí: „A nějaká nápověda by nebyla?“ „Miluju Palahniuka a Murakamiho.“ „No, to jste mi moc nepomohla.“ Pak ale zamířila zpoza pultíku rovnou k poličce a vytáhla paperback (miluji paperbacky) se skvělým přebalem. „Zkuste tohle.“ „Tak jo.“ A koupila jsem si Mlýn na mumie.

IMG_20170826_090303.jpg

Neprohloupila jsem. Skvělá čeština, zajímavě zvrácený smysl pro humor a perfektně zvolená jména pro postavy. Knížka se čte prakticky sama. Nějakých těch čtyři sta stránek přelouskáte jako nic – co chtít víc?

Hlavním hrdinou je policejní komisař Durman. Prvního ledna roku 1866 prostě tak nějak vkročí do mrtvoly – což myslím naprosto doslova – a tím se spustí neskutečný sled událostí. V knihách se objeví sériový vrah, opravený staroměstský orloj, Smetana, Tyrš, Neruda, bordely, Francie a první felace v Čechách, fingovaná smrt, ale hlavně jídlo.

Ty gigantické a obskurní hostiny, popisované do nejmenších detailů, a pouliční jednohubky, kterým každé zvlášť autor věnuje téměř celou jednu stránku (a ona si to zaslouží), ve vás vzbudí zároveň touhu po onom pokrmu a zajímavou formu zhnusení nad jejím obsahem. Otevřu-li knihu zcela náhodně, narazím hned na do křupava vypečené netopýří létací blány, z dalšího takového otevření získám nadívané ježky a vzápětí se ocitám u hýždí Durmanovy služky.

I když se to může zdát až absurdní, zločin, přestože se dějově jedná hlavně o něj, mi utkvěl v hlavě nejméně. Samozřejmě vím, co oběti spojuje, i kdo je vrah (což je mimochodem velmi zajímavě podáno). Jen si přesně vybavuji svoje reakce, které byly nejvýraznější právě u scén hodovných – ať už jídelních, či sexuálních.

Vše je do detailu popsané. Skutečně vše. Nenajdete jedinou chybičku, vše do sebe zapadá, vše baví, zkrátka zde najdete od každého trochu – moudra o životě, aforismy o sexu, romantickou lásku, ale i bohapustý sex, cestovatelský deník, Habsburky, honičku po střeše vlaku, spoustu krve a v neposlední řadě nějaké ty historické detaily a zajímavosti – pozor však na to, co je reálné a co už vymyslela Stančíkova fantazie.

Pokud hledáte něco, co vás chytne a nepustí, co přečtete stejným tempem, jako Durman chlemtá pivo, a s vervou, s jakou Durman obcuje s kolemjdoucími ženami (nutno podotknouti, že ženy jdou vždy dobrovolně, ba ve většině případů samy tuto součinnost iniciují), zakupte Mlýn na mumie. Nebudete litovat.

P. S.

Paperbacky zbožňuji ze dvou důvodů – zaprvé mi není líto takovou knihu tahat všude s sebou (a od toho ty knihy jsou, že) a zadruhé jsou perfektní na čtení za chůze. Pro tento účel se totiž drží lépe než klasická tvrdá vazba. Jen si představte jí po ulici s otevřenou knihou s pevnými deskami. To úplně nejde. Ale chápu, že ne každému připadá představa četby za chůze tak úplně ideální – nebojte se, své okolí sleduji, už mám totiž ten správný grif. Vím, jak držet knihu, abych zároveň viděla i na cestu, vím, že číst na přechodu není úplně nejlepší nápad (naštěstí ne z vlastní zkušenosti). Nicméně… Abych se vrátila a zároveň to shrnula do jedné věty – paperback zkrátka drží svůj tvar, a když náhodou hřbet trošku poničíte, není vám ho až tak líto.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s