Vytaženo z deníku

9 měsíců: Bullet journal vs. diář vs. deník

S bullet journals je teď obrovský boom. Kdo neví, o co jde, pro toho mám krátkou větu – je to diář spojený s deníkem. Zní to hezky a prakticky, že?

Taky se mi to zalíbilo, jenže co se týče nových věcí, nejsem až tak spontánní, jak bych chtěla být. Jasně, občas si koupím letenku jen tak, protože zrovna mám peníze a chuť, a neuvažuji nad tím, že měsíc na Zélandu mě bude stát dalších 20 tisíc minimálně… Ale u menších věcí je to něco úplně jiného – ty se totiž hromadí doma. A to nemám ráda. Možná právě proto, že jich mám tolik.

Moje deníky
Sešitů není nikdy dost!

Takže jsem si pročítala všechny možné články a zhruba po měsíci jsem si zašla do Penshopu v Praze a koupila jsem si Leuchtturm1917. Proč ne Moleskine? Má to dva důvody – Leuchtturm neprosakuje skrz a má tečkované stránky. A to je věc, kterou oddaně zbožňuji.

A tak jsem si po více než pěti letech psaní deníků pořídila bullet journal.

Nebudu tu rozebírat, jak takový bullet journal nachystat, co je k tomu potřeba a jak dlouho to trvá. To se dozvíte velice rychle kdekoliv jinde. Já chci spíš shrnout pro a proti. A začínám tímhle, protože je právě teď tzv. v kurzu.

Na začátku to byla paráda. Všechno hezky najednou, žádných deset sešitů, které s sebou musím všude tahat. Zapisování všeho mě bavilo – strávit každý večer pár minut před spaním tím, že si zrekapituluji den – to bylo značně relaxační, občas i naopak rozčilující, ale v každém případě jsem odcházela spát s čistou hlavou.

Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy jsem si sešit s sebou nevzala k rodičům. Odjela jsem na čtyři dny a pak, když jsem se vrátila, jsem nebyla schopná si vzpomenout, jestli jsem ve čtvrtek jedla maso a čokoládu (ne dohromady, to jsem zatím nezkoušela nikdy – tím jsem si jistá).

Znáte to – jednou zapomenete, znovu zapomenete a už to jede. Vzala jsem s sebou sešit i na Zéland, kde jsem ovšem vynechala úkoly a psala jen deníkové zápisky. A v tu chvíli mi došlo, že mi deník jako samostatná jednotka vlastně dost chybí. Jenže v té době jsem BJ měla pouhé dva měsíce, tak jsem si řekla, že to ještě zkusím.

Definitivní ne jsem si řekla ve chvíli, kdy mi došlo (až v červnovém BJ a tedy tmavě modrém sešitě s bílým nápisem), že pokud se mi někdo podívá do diáře, zatímco budu na schůzce, uvidí i můj deníkový zápis. Takže jsem zakoupila druhý sešit a začala psát deník. Jenže ani tohle rozdělení mi nestačilo, koupila jsem si pracovní diář a BJ jsem předělala na osobní diář. Jediné, co mi z toho zůstalo, je ten systém bulletů – tedy jakýchsi poznámek a značek, díky nimž se orientuji v tom, co jsem již udělala, co mě ještě čeká a co jsem přesunula na jindy.

Můj současný diář – z BJ zbyl akorát bullet systém a fakt, že si diář kreslím a píši sama

Vyzkoušela jsem to. Dala jsem tomu tři čtvrtě roku. Je to fajn, vezmu si z toho spoustu věcí, ale není to můj šálek čaje. Já radši bylinkový s medem než ranní černý. Raději volnost a tři druhy než jen jeden, který je sice praktický, když nemá člověk moc času a chuť se vyjádřit, ale díky jeho funkčnosti zapomenete na to, co je podstatou zápisků v deníku.

Žít.

A já mám k žití plameňáka!
A já mám k žití plameňáka!

7 komentářů: „9 měsíců: Bullet journal vs. diář vs. deník“

  1. Vyzerá to zaujímavo, ale aj keď som denníčkový typ, tak na diáre nemám nervy. Proste sa mi s nimi nedobre pracuje a pri denníkových zápisoch sa rada rozšupnem 🙂 A tiež mám obdobia keď ani na denníček nesiahnem..

    To se mi líbí

  2. Skoro si říkám, že jsi možná získala o bullet journalu informace jen z nějakých blogů. Bullet journal není diář a deník v jednom (nebo může být), ale úplně bych ho tak nedefinovala. Z těch malovaných sešitů se stala hrozná móda, ale začátek byl úplně někde jinde (http://bulletjournal.com/) :-). Kouzlo bullet journalu je v tom, že si ho každý vytvoří, tak aby mu seděl – nic není nikde dáno. Mě na něm nevyhovuje to, že bych nad ním musela trávit tolik času a nadepisovat si věci dopředu (nejsem schopná se toho držet). V tomhle mi vyhovuje předtištěná náplň, kam jen píšu. Každopádně je to přesně tak, že jsou lidi, co bez diáře obecně nedají ránu a lidi, co prostě diář k životu absolutně nepotřebují. Já jsem rozhodně diářová a deník si vedu někde vedle úplně zvlášť, je to přesně něco intimního, co se mi nechce jen tak někde vytahovat.

    To se mi líbí

    1. Věř mi, pročetla jsem dost článků během toho měsíce (včetně toho, že jsem prolezla do posledního zákoutí link, který jsi poslala). Jen jsem to nějak chtěla shrnout do jedné věty a tahle mi přišla rychlá, srozumitelná a vcelku dostačující. Říct, že je to „jen“ diář, který si každý připraví sám, to mi nepřišlo dostatečně obsáhlé. Ale to je holt tím, že pod pojmem diář si většina lidí představí totéž. Ale když se řekne deník, každý vidí něco trošku jiného. 🙂 Za těch devět měsíců si i ten můj bullet journal prošel spoustou změn vizuálních i změn typů vedení, jen to prostě pro mě není úplně to pravé a tak jsem se zase vrátila k diáři a deníku 🙂

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s