Jádro pudla, Vytaženo z deníku

Těžký život začínajícího tatéra

Občas člověka nadchne nějaká věc. Nějaká činnost, nějaká možnost sebevyjádření. A tak, když mi v šestnácti nevyšly úpěnlivé prosby k rodičům, v osmnácti jsem si nechala udělat první tetování. Teď, o devět let později, jich mám ke třicítce, menších i větších, barevných i černých, dokonce jedno bílé. A pár z nich jsem si dokonce udělala sama.

me
Photo by Skywalker’s Photo

Na konci léta jsem si totiž pořídila tetovací strojek (a asi tak po týdnu jsem napsala tenhle článek, kde se mimo jiné dozvíte i moje odpovědi na ty nejčastější otázky o tetování). Bylo to skvělé rozhodnutí. Jen jsem z původního plánu – tetovat strojkem a jedině strojkem – přesedlala na – tetovat ručně a jedině ručně. Ze strojku, který jsem někde nechala a zaboha si nemohu vzpomenout, kde to bylo, jsem logicky přešla na pouhou jehlu. A zalíbilo se mi to víc, než jsem čekala.

Vzít jehlu do ruky a prostě jen vpichovat do předkresleného obrázku zní velmi jednoduše. Ve skutečnosti to vůbec jednoduché není – musíte hlídat úhel a hloubku vpichu, dostatek barvy, abyste zbytečně jen netrápili toho, kdo se dobrovolně vydá vašim rukám napospas. K tomu, pokud jste jako já a nemáte žádné lehátko, musíte vymyslet, jak dobrovolníka položit na postel, jak si k němu sednout, kam dát kalíšky s barvou a jak si k němu sednout. Jak natočit jehlu, aby se vám dobře vpichovalo a abyste zároveň nešťouchali dobrovolníka druhým koncem jehly do oka. A zmínila jsem i jak si k němu sednout?

To jsem totiž shledala téměř nejtěžším (předpokládám, že je to díky absenci lehátka) na celém procesu tetování. Nejrozumnější mi přijde turecký sed, ale za nějakou dobu mě trošku začnou bolet záda nebo brnět palce u nohy – asi se mi v té zvláštní kombinaci sedu a předklonu skřípne nějaký nerv. Takže vždy poposedávám, jako bych seděla na rozpálené plotně. Ale jde to, lepší než si sednout na paty a za dvě minuty kvílet bolestí…

To úplně nejtěžší podle mě je samotná domluva se zákazníky, v mém případě s dobrovolníky. To víte, jednou se rozkřikne, že tetujete, a začnou se vám ozývat lidi, které jste neviděli tak od školky. Najednou jsou všichni skvělí kamarádi, chtějí tetování hned a nejlíp zadarmo.

#marietetuje
Relikvie smrti a teepees jsou freehand – bez šablony. Vlčí mák sice šablonu měl, ale z původního plánu – jedním tahem – jsme přešly na dotwork. Je to jemnější a víc ženské. Nadšená jsem maximálně, pyšná docela taky…

 

Prozatím mi napsalo snad čtyřicet kamarádů z různých koutů republiky. Potetovala jsem jich deset, i když některé vícekrát. A to z několika důvodů – většina z nich je z mého rodného města. Jenže já bydlím v Praze a trávím tu také většinu času o víkendech. Navíc si spousta mých kamarádů asi myslí, že jehly a inkoust nic nestojí. Ale hlavně…

Účastnila jsem se spousty diskuzí (tehdy jen z pohledu tetovaného, ne tetujícího) na téma „plagiátorství, kopírování“. Vždy jsem byla zásadně proti a proti budu dál – nehodlám tetovat práci cizího člověka. Ten tatér strávil hodiny nad návrhem, který někomu vytetuje, někdo tu fotku najde na internetu, stáhne si ji a já mu to mám vytetovat? Ne, takhle to u mě skutečně nefunguje – chceš tetování? Řekni téma, motiv, já něco nakreslím a pak se tím budeme zabývat dál. Nevíš ani téma, ani motiv? Proč ne, můžeš se podívat do mého skicáře. Ale žádné „Tohle jsem někde viděl, můžeš mi to vykérovat?“ nebo „Přesně tohle chci“… Prostě ne. Chceš moji práci? Budeš mít moji práci. Ne cizí.

Narážím na ještě jeden vcelku zajímavý problém – řeknu kamarádce, že tetuji jednoduché věci. Můžeme zkusit i něco složitějšího, ale to už bude vážně ve významu slova ZKUSIT. Kamarádka kývne, začne plánovat a posílat mi fotky tetování. Když jí na to neodpovím během minuty od odeslání zprávy, začne se vyptávat, co se děje. Po opětovném vysvětlení, že tetuji svoji práci a ne práci ostatních, mi pošle něco ve watercolor stylu. „Tohle chci.“ A spojí tím jedno velké NE a jedno velké ZKUSIT dohromady. Jenže místo toho, aby pochopila to, co jsem jí říkala už milionkrát, je akorát naštvaná, že jí nechci vytetovat to, co chce ona, a že ona nechce zkoušet, ale chce perfektní práci.

Řešení je vcelku jednoduché, ač lehce bolestné – „Tak to si budeš muset zajít k tomu člověku, co tohle tetoval. Já to takhle neumím a nedělám.“ A kamarádka je naštvaná. Nicméně i ji to po chvíli přejde, i když ty trapné chvíle ticha, když nám někdo v hospodě ukazuje, jak se mu zahojilo jedno z mých tetování, budou trapné ještě hodně dlouho.

Zatím tedy tetuji jen kamarády, všechno se teprve učím, ale myslím, že začátek je slibný. Otázkou je, jestli někdy tahle moje záliba přeteče i do profesní hladiny – živit se tetováním by nemuselo být špatné.

4 komentáře: „Těžký život začínajícího tatéra“

    1. Já jsem totiž začala fungovat tak, že když chci něco udělat, prostě to udělám – s tím tetováním je to stejné. Čekala jsem dost dlouho, pořád jsem si říkala, že kreslit neumím, že to chce tohle a tamto… Pak jsem prostě jednoho dne začala kreslit, každý den jsem si večer sedla a něco nakreslila. A jednou se mi zdál sen, že jsem si objednala tetovací strojek. Napsala jsem to kamarádovi, ten mi řekl, že jemu zrovna tetovací strojek přišel, a pak mi v práci řekl šéf, že se mu zdálo, že byl u mě na tetování (nutno říct, že v práci jsem o téhle svojí touze mlčela). No a tak jsem přišla z práce a objednala ho! 😀 Jestli chceš, klidně můžeme něco vymyslet. 😉

      To se mi líbí

  1. Zajímavé, jsi vážně odvážná. 🙂 Já bych se hrozně bála, že to zkazím, že tomu člověku ublížím a tak. Jinak se mi tetování na lidech většinou líbí, ale sama bych ho asi nechtěla 🙂 taková ta jednoduchá jsou nejhezčí 🙂

    LENN

    To se mi líbí

    1. I já se toho bojím – ale vždy před tetováním varuji všechny mé kamarády – jsem začátečník, některé věci ještě neumím nebo mi nejdou tak, jak by měly jít… A kdo to nechce riskovat, ten z toho vycouve. 🙂

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s