Čtenářský nepravidelník

Saturnin se vrací: ani by nemusel

Překvapení a nedůvěra – to byly moje pocity, když jsem se dozvěděla, že se chystá pokračování legendárního Saturnina. Zděšení, hrůza, panika vzápětí následovaly – knihu bude psát Miroslav Macek. Ano, přesně ten, přesně ten Macek, který dal Rathovi pár facek (dobře, jenom jednu, ale pro účely hloupé rýmovačky…). To zkrátka určitě nedopadne dobře.

Saturnin

K našemu drahému vypravěči a jeho sluhovi Saturninovi se vracíme přibližně po roce od událostí z předchozí knihy a s námi se k této dvojici vrací i slečna Barbora, doktor Vlach, dědeček a má oblíbená teta Kateřina spolu s Miloušem. Tentokrát se však přidá návštěva nečekaná a sice dvojí – pes Nero, kterého dědeček přislíbil pohlídat přátelům, a strýc František. Tedy strýc František II., protože shodou okolností si teta Kateřina vzala jmenovce svého zesnulého chotě. I ten jest továrníkem a podobnost je tedy téměř perfektní.

Výčet postav by byl vcelku kompletní a jednotlivé postavy jsou snad i zábavné, ale jejich osobnost, zdá se, jaksi upadá. Teta Kateřina sice stále rozhazuje svá pořekadla a přísloví, nicméně v tomto případě asi neplatí, že „staré koště dobře mete“. Je svým novým manželem umlčována, sice v relativních mezích slušnosti, přesto však nadbytečně. Milouš oproti tomu získal rok moudrosti navíc, díky čemuž už se nestává terčem Saturninových naschválů, ba naopak jej Saturnin tak nějak vzal pod svá ochranná křídla.

Děj knihy se dá zhltnout na jedno kousnutí. Nebo v mém případě posvačit při několika cestách tramvají. Na rozdíl od Jirotkova Saturnina se totiž kniha plácá v čemsi vzpomínkově-současném, vtipů je v ní pomálu (zasmála jsem se nahlas jednou, v duchu tak třikrát) a po chvíli čtenáře (tedy mě) začíná nudit neustále se opakující vykládání ve většině případů skutečně nezábavných a zdlouhavých historek nad jídlem by mě uspávalo snad i za chůze.

Ačkoliv se recenzenti rozdělili na dva tábory a knihu označují buď za povedenou, nebo v druhém případě za naprostý odpad, v mém pomyslném žebříčku se zařazuje někam do středních příček ve spodní části, tedy mezi průměr a absolutní nulu. Abych to objasnila názorným příkladem – knihu prozatím zařadím do své knihovny (tam totiž patří jen ty přečtené, které zůstanou), ale částečně je to z důvodu toho, že kniha samotná byla vánočním darem od drahé přítelkyně, a částečně pak z důvodu toho, že si ji snad ještě někdy znovu přečtu (spíše ne).

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s