S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu V – První výlety a první koupání

Když už je člověk konečně zdravý a venku svítí sluníčko, co zbývá jiného než vyrazit na výlet?

A tak jsem během tří dnů dala hned dva výlety. První z nich, ten bez koupání, byl do města Akaroa. Do něj se dá dostat dvěma způsoby. Určitě i více, ale pro nás, jakožto obyvatele Christchurch, přišel vhod automobil.

Oproti tomu, jak jsou jinak silnice široké, jsou v horách skutečně uzoučké. Občas jsme i lehce vyjeli ze silnice, což se mi úplně nelíbilo. Sedíte na sedadle spolujezdce, před vámi se sice nachází nádherná krajina plná zátok a pastvin, ale vy máte pocit, že se za chvíli zřítíte do údolí. Nic příjemného, ale asi se na to časem dá zvyknout. Já takhle byla nervózní celou hodinu a půl po cestě tam.

Akaroa – vítr, jídlo, pastviny

Akaroa je město půvabné – barevné a plné turistů. Ne přeplněné, jen zaplněné. Bohužel i tady, jako ostatně asi všude na Zélandu, hodně foukalo, takže to na dlouhou procházku tak úplně nebylo. Vlastně jsme se jen prošli po pobřeží, smočili nohy v oceánu, koupili na molu v malinkatém stánku naprosto excelentní fish and chips (všude dávají rybu do těsta, tady je prostě na grilu s kořením – a je to absolutně dokonalé) a jeli jsme zase zpátky. Tentokrát jsme to vzali po scenic drive – cestě s vyhlídkou. Zastavili jsme se i u sochy boha větru, která dohlíží na celé údolí.

Mimochodem – kde všude potkáte Čecha? Všude! Například i v malé kavárně na kopci, kde je asi pět lidí, z toho dva zákazníci.

Diamond Harbour – tyrkysové moře, delfíni a opalovačka

V neděli jsme vyrazili do „zélandského Chorvatska“, jak mi bylo řečeno. Projeli jsme tunelem, plavili jsme lodí (viděli jsme delfíny a dostali jsme obří sprchu) a pak už jsme se hodinku cachtali v oceánu a váleli se na pláži v tyrkysové zátoce. Připadala jsem si jako na dovolené v pěti zemích současně – pláž byla chorvatské, na pravé straně byly stromy jako v Kanadě. Když se člověk otočil, měl za sebou brazilský deštný prales, pastviny plné ovcí připomínaly Irsko a ve chvíli, kdy přišel do města, se ocitl v Anglii.

V jednu chvíli se ošklivě zatáhlo, takže jsme si dopřáli posezení v místní kavárničce. Naštěstí z toho nic kromě pár kapek nebylo, takže jsme vyrazili na zpáteční cestu. Tentokrát už jsme nestáli na palubě lodi a sprchu jsme nedostali, zato se pěkně ochladilo po přeplutí zálivu.

Po cestě domů jsme se zastavili v obchodě. Když jsme přijížděli, tak trošku jsme nechápali, co se děje – po parkovišti se samy projížděly nákupní vozíky a narážely do aut. Vítr byl tak silný, že mi pomalu nešly zavřít dveře. A rázem se z grilovaného hamburgeru stal hamburger smažený na pánvi v teple a bezvětří Stojedenáctky (pro nově příchozí – Stojedenáctka je dům, do nějž jsem přiletěla, v němž jsem bydlela i před dvěma roky, když jsem tu byla na dovolené, a v němž už v tuto chvíli nikdo z kamarádů nebydlí).

Až druhý den jsem se dozvěděla, že v jednom městě o kousek jižněji bylo tornádo. Zatím jsem na tohle vždycky měla štěstí – velké zemětřesení mě minulo o pár kilometrů, tornádo o pár desítek, pravda, ale přece jen ne o tolik…

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s