S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu VIII – Pár dojmů ze sběru třešní

Když už si člověk říká, že ho nemůže nic překvapit, překvapí ho hned první věc, kterou potká. Přijeli jsme na třešně. Pominu-li tahání žebříků, neskutečnou bolest zad první dva dny a občasné zmrzlé prsty – vstáváme většinou na 6:30 a to ještě slunko nesvítí a stromy i třešně jsou mokré – získám bandu lidí různých národností, jelení hlavu a ne tolik peněz, kolik všichni slibovali.

Pracovat na třešních není žádná lambáda. To určitě dochází každému, pokud se jen trošku zamyslí. Detaily jsou ještě horší. V 6:30 musí být člověk na místě určení. Vezme si tří až pětimetrový žebřík (podle toho, jakou výšku stromů zrovna ten den češe), postroj, který se neskutečně zařezává do ramen, a vyrazí do sadu. Sady jsou ukryté pod sítí, aby na stromy nemohli ptáci a jiná zvířátka.

Na začátku směny dostane každý svoji row, která se dál dělí na jednotlivé bay. Úkolem česače je očesat všechny zralé třešně, které jsou bez kazů, a to co nejrychleji (a přitom se z toho nezbláznit).

Nějaké ty pojmy

Není to lehký úkol – větve se vám snaží vypíchnout oči, třešním se ze stromu moc nechce a k tomu je musíte takzvaně singlovat – třešně musí být po jedné, platí přísný zákaz dvojiček a trojiček. Pak vám taky překáží bucket, neboli kyblík, který máte zavěšený ve svém postroji a který se tak trošku hýbe – občas se tedy stane, že když už se radujete, že máte půlku bucketu hotovou, najednou se předkloníte, ujede vám noha na žebříku nebo nějaká podobná nehoda a třešně tradá – z kyblíku rovnou na zem. Ty už neposbíráte (pokud teda nepodvádíte), protože jsou špinavé a to, že popadaly, na nich bude během pár minut vidět.

Po práci jdeme relaxovat – v kempu totiž máme soukromý bazén. Tedy ne tak úplně – je to jen nádrž, ale stejně si v ní po práci zaplavat není vůbec špatné. Kemp samotný je pár toitoiek, dvě sprchy, malá kuchyně a párty stan se čtyřmi stoly. K tomu připočtěte oficiálně 37 lidí (ale je nás tam podstatně méně, tak 25), z nichž jeden je ukřičený Kanaďan a další je paní Rolnička (má na kotníku nějaký náramek, který při každém pohybu cinká), rozmary počasí, kdy je dva dny 30°C a další dva dny 11°C a neustále prší, neochotu managementu rozesílat zprávy, zda další den pracujeme, dřív než před desátou večer… A máte z toho dobré dobrodružství.

 

Alespoň, že ve chvílích volna můžeme vyjet na výlet. Bohužel téměř nikdy nevíme dopředu, zda budeme mít volno dva nebo více dní, a tak na velké výlety nejezdíme. Ale i tak jsme byli v muzeu dopravy a hraček, kde jsme strávili podstatnou část dne (obzvlášť v části Star Wars hraček), rýžovali jsme zlato a nafotili spoustu krásných míst (z nichž aspoň občas přidávám něco na Instagram).

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s