S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!

Po návratu z Austrálie jsem měla jistou jen jednu věc – nástup do další práce je 8. března. Práce je na severním ostrově v Bay of Plenty (angl. záliv hojnosti). Takže nezbývalo než se sbalit, rozloučit se minimálně na půl roku s přáteli a kocourem, se čtvrtečními večery na pláži s českou bandou, a vyrazit na cestu.

Mapa
Zhruba takhle nějak vypadala naše cesta do Pictonu. Pak už jsme se nalodily na trajekt a vyrazily vstříc severnímu ostrovu…

Vzaly jsme to přes Arthur’s Pass. Pokud tudy budete projíždět, doporučuji se zastavit v Cave Streamu – je to jeskyně s potokem kousek od Castle Hillu. Budete potřebovat čelovku a boty do vody. Trošku zajímavější než se jen potloukat po jeskyních – teče tudy totiž velmi studený potok, ale na tu teplotu si zvyknete. Co mi dělalo občas problémy byl fakt, že přírodní voda na většině míst na Zélandu je tak čistá, že máte pocit, že dno je deset centimetrů pod hladinou. A ono to tak místy skutečně je. Jenže pak přijde chvíle, kdy je to najednou metr. Takže žuch a jste po pás ve vodě. K tomu si přidejte samotný fakt, že je to v jeskyni, a moje klaustrofobie se velmi radovala. Ale připadala jsem si jako malá holka – to jsme prolézali potoky a jeskyně všude, kam jsme se mohli dostat. Po čtyřiceti minutách vás čeká šplh závěrečným vodopádem a mokří, vymrzlí a unavení, většinou s odřenými koleny nebo s modřinami. Pak už jen slunce a návrat k autům. Stojí to za to. Vážně. Běžte tam!

CAMERA
Jedna z velmi zmatených fotek z Cave Streamu – nikoho z nás totiž nenapadlo, že skrze mokrou čočku skutečně nebude vidět vůbec nic, když budeme svítit přímo do ní…

Po několika hodinách strávených projížděním Arthur’s Passem a kocháním se scenériemi jsme se vymotaly na west coastu, neboli západním pobřeží Nového Zélandu. Cestovat tudy je skutečně nádhera – pláže jsou jedna krásnější než druhá, po cestě máte neskutečné množství tracků, vodopádů a dalších krásných míst. Od Coal Creek Falls Walk přes Pororari River Track a Pancake Rocks až k samotnému Farewell Spit je skutečně co dělat. Člověk by tu mohl strávit týdny a pořád by neviděl všechnu tu nádheru, co mu tato část jižního ostrova nabízí.

Ale moje nejoblíbenější část přišla pár dní před trajektem. Dojely jsme k Farewell Spit, což je nejsevernější místo na jižním ostrově, 35 km dlouhá písečná pláž, na níž se bohužel dál než první čtyři kilometry nedostanete na vlastní pěst. Pak už jsou pouze prohlídky pod dozorem. My jsme se ale vydaly z parkoviště přes pastviny s ovcemi a krávami na Fossil Point. Plážička s bílým pískem, neskutečně modrým oceánem a nikde ani noha. Ne, to bych lhala, nohou tam bylo spoustu – naše čtyři lidské a nespočet nohou racčích, krabích a podobných potvůrek. Zatím moje nejoblíbenější místo na Zélandu.

Fossil Point
Nádhera, co říkáte?

No a pak? Pak už nás čekal přejezd do Pictonu, kde jsme se nalodily na trajekt a jako poslušné cestovatelky vyrazily vstříc dalším dobrodružstvím.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s