S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XII – ztratit se na severu

Cestu trajektem z Pictonu do Wellingtonu jsme celou projedly. Doopravdy. Evidentně jsme totiž kupovaly poslední lístky na ten termín a zbyly jen lístky do VIP. A tak jsme měly plavbu s jídlem i pitím zadarmo. Toho jsme samozřejmě náležitě využily a přejedly se snídaňového menu. Wellington nás přivítal plné a s otevřenou náručí. Jsme tu, jsme na severním ostrově!

mapa3
Cesta do našeho nového domova

Po povinném navštívení studií Weta, kde vyráběli kulisy, navrhovali kostýmy a spoustu dalších věcí nejen pro Pána prstenů, jsme vyrazily směr Bay of Plenty. Zatímco GPS nás táhla středem ostrova, my jsme zamířily trošku do ztracena. Chtěly jsme totiž navštívit jedno místo s velmi zajímavým názvem.

Napřed jsme to vzaly směrem do Roklinky. Zbyl z ní už sice jen oblouk, který ani není z kamene, ale i tak to byl hezký zážitek – jsou tam totiž postaveny cedule s ukázkami z filmu, a tak si můžete změřit, jestli jste vyšší než hobiti nebo snad než sám Gandalf (já ano). A pokud se nebojíte studené vody, doporučuji plavky. Řeka Hutt River totiž je ke koupání snad stvořená. A abych nezapomněla – tady jsou souřadnice.

Na severním ostrově je výrazně tepleji než na jižním, takže jsme zastavovaly, kde se dalo, a ukázaly plavkám víc než dost sladkovodních koupacích míst. U jednoho z nich jsme se poněkud zasekly.

Zkrátka a dobře jsme zůstaly trčet u vodopádů uprostřed ničeho. Zatímco jsme se koupaly v ledové vodě, Tank se rozhodl vybít nám baterku. Takže poté, co jsme se dokoupaly, všichni ostatní odešli a nám začala být zima, jsme zjistily, že sice máme suché oblečení na převlečení, ale jsme zaseknuté 18 kilometrů od nejbližšího obydleného místa a pro jistotu nemáme ani signál.

Vlezly jsme tedy do ohrady k ovcím, které na nás pohoršeně bečely, a mezi bobky jsme se pokoušely lovit signál. Něco málo jsme ulovily, a zatímco R. mluvila s dispečerkou policie, která jí řekla, že nám nikoho posílat nebude, protože jsme někde v háji zeleném, já se snažila vygooglit číslo do nejbližšího města. Jakékoliv číslo. Problém byl ale v tom, že byla neděle.

waihi falls
Prosím, pomozte! Jsme zaseknutí u Waihi Falls (vybila se nám baterka)

Učinily jsme tedy dvě rozhodnutí – zůstaneme spát zde (zcela dobrovolné rozhodnutí, vůbec nám nic jiného nezbývalo), kousek se projdeme a vyvěsíme na brány okolních pastvin cedule.

Jenže když jsme lepily teprve druhou ceduli, průběžně se pochechtávaly, jak jsme to hezky vymyslely, ozval se automobil. Přijel nás zachránit pan policajt. Naskočily jsme dovnitř, proběhla záchranná akce a pan policista zase odjel. My s nastartovaným Tankem jsme si konečně vydechly a vyrazily vstříc dlouhé ceduli s dlouhatánským nápisem.

 

Taumatawhakatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenuakitanatahu. Ano, takhle se skutečně jmenuje jedno místo. Je to sice jen název kopce, ale proč si tam nezajet a nevyfotit si to, když máte čas, no ne?

Taumatawhakatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenuakitanatahu
Pěkná cedule, co říkáte?

Za další tři dny, které jsme téměř celé prostě jen proležely na pláži a prokecaly s českými kamarády ve městě Te Puke, jsme se přesunuly přes celou Bay of Plenty až do vesnice Te Kaha. Je to jen pár domečků, oficiálně nějakých 390 lidí, a spousta, obrovská spousta kiwi sadů. A ty už na nás nedočkavě čekají…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s