S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XIV – kempuj, kempuj, vykrúcaj

TankCestovat na Zélandu je prostě lambáda. Lepší slovo pro vyjádření toho pocitu neznám. Pohoda je moc jednoduchá, lambáda je komplexnější. Člověk si vysedává v autě (pokud jste jako já neřidič), vybírá muziku, občas z auta vyleze, jde se projít na pár hodin do lesa/na pláž/do hor a zase pokračuje. Nakonec večer zastaví v kempu, zaleze do auta, jakmile se setmí, usne, brzo ráno se zase vzbudí a jede to celé znovu. No, nezní to krásně?

Reálně se tu nachází pár zádrhelů. No zádrhelů, spíš takových drobných případných nepříjemností. Občas. Hned ta první je v mém případě ve slově neřidič. Prostě neřídím, nemám řidičský průkaz a tohle je ve skutečnosti poprvé, co vůbec přemýšlím o tom, že bych si ho měla udělat. Proč ho ve svých 28 letech nemám? Inu, v Česku funguje krásně (i když na něj dost často nadáváme) systém veřejné dopravy. Tady to tak prostě není. Když se tu chce člověk dostat z bodu A do bodu B, a není to pouze po městě, potřebuje auto. A řidiče. A to se nehledá snadno. Naštěstí R. ráda řídí a zatím jí to nevadí, ale pravda je taková, že mě to vadí. Nevadí mi to po malých kouscích, ale když vidím, že se potřebuje protáhnout, a já ji nemůžu vystřídat, docela si to vyčítám. To se bude muset změnit.

Ten druhý zádrhel je samotné kempování. Nemůžete si prostě zastavit a vyspat se kdekoliv. No dobrá, můžete ale pokuta, pokud vás někdo načapá, je 200 dolarů na osobu. A to se nikomu skutečně platit nechce. A tak jsou po celé zemi vymezené kempy. Jednoznačně se tu hodí pořídit self-contained vehicle. Je to auto nebo dodávka, ve které máte i záchod a umyvadlo, zkrátka splňuje doslovný překlad slova self-contained, tedy „samostatný“. Můžete s ním zaparkovat téměř všude, kde je vyznačena jakákoliv forma kempingu. Oproti tomu my máme pro jistotu Tanka, který má sice vyndané sedačky a vzadu postel, ale takzvané „selfko“ bohužel není. Což je docela podstatné omezení – my můžeme parkovat jen v těch kempech, kde je záchod. A musíme být zaparkovaní maximálně 100 metrů od něj. Nemilé. Zvlášť pokud jsou záchody dlouho nečištěné (ale to se tu naštěstí nestává často).

štípance
Tohle všechno jsou štípance na jedné straně jedné nohy za jednu jedinou hodinku u ohně!

Třetím problémem, který na cestách, obzvlášť na jižním ostrově, potkáte, jsou sandflies. Ty potvory vám vlezou všude a máte skutečně pocit, že se hrozně rychle množí. Snažíme se je nechytat. Místní přísahají na různé lektvary (většinou s obsahem levandulové esence), ale zaručeně proti nim pomáhá rychlý pohyb – jsou to mršky pomalé a stačí, když budete mít vysoké ponožky a trošku se hýbat, a ony vás nechají chvíli na pokoji. Jen když si na chvíli sednete, nebo zapomenete poskakovat na jedné noze (nebojte se, tady jsem si trošičku zapřeháněla), dostanete kousanec. A ten svědí. Neskutečně. Zásadou je „nech to bejt“. Když přežijete první tři dny až absurdně silného svědění bez poškrábání, máte vyhráno. Štípanec zmizí. Když to rozškrábnete, máte zaděláno na problém. Některé štípance pak svědí skutečně dlouho. Hlavně neškrábat!

A takový (občas vcelku vtipný) zádrhel je i místní obyvatelstvo. Tady ovšem skutečně záleží na tom, kde zrovna jste, protože jste-li backpacker, neboli česky baťůžkář, na některých místech vám to může přinést i trošku potíží. Spaly jsme v jednom kempu na jižním ostrově, který byl prakticky hned vedle silnice. Vedle důležité silnice, kde neustále projížděly auta a náklaďáky. A jejich řidiči velmi rádi hráli jistou hru. Ta hra se jmenuje Kdo vzbudí víc backpackerů. A tak každé druhé (a to nepřeháním) projíždějící auto troubilo jako o život. Díky bohu za špunty do uší! Ale ne každý kiwák je takový, to se zase nebojte. Jsou to v naprosté většině případů velmi milí lidé, ochotni pomoci každému, kdo je byť jen pozdraví.

Ale celkově – je jedno, na kolik problémů tu člověk narazí, kolik situací se pokazí a kolik nocí prosedíte v autě s pocitem už-chci-domů. Zéland je krásný a stojí za všechny ty nepříjemnosti. Koneckonců i na ty se jednou bude krásně vzpomínat. Už teď se nad některými historkami smějeme s Maory u piva…

výhledy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s