Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVI – dvouměsíční nahlédnutí do maorských životů

Kolikrát se vám stalo, že jste se na někoho na ulici v Česku usmáli a onen člověk, jehož jste oblažili pohledem na váš jistě perfektní chrup, téměř přešel na druhou stranu ulice? Nebo se to děje jenom mně? Tady na Zélandu je to naprosto opačně. Zdraví se všichni, usmívají se všichni a dokonce si popovídáte s úplně cizím člověkem někde na benzínce o svých životních cílech.

To je prostě povaha Novozélanďanů. Já teď už skoro dva měsíce bydlím v maorské vesnici v Bay of Plenty. Žije tu asi tři sta lidí, z nichž většina pracuje na kiwi. Sadů je tady tolik, že se to nedá snad ani spočítat. A jakožto pracanty nás přijali velmi otevřeně. S tancem haka, pozdravem hongi i s hostinou – o tom si můžete přečíst tady.

Tento týden jsme dokonce dostali i lekci z maorské kultury. Místní náčelník, který nám v první chvíli naháněl docela strach – přece jenom je to chlap jako hora a má potetovaný celý obličej, nám vyprávěl o historii kmenů, jeho žena o roli něžného pohlaví v tradiční maorské společnosti a jeden z místních občanů nám povídal o umění a jeho významech. A já jsem si něco z toho nejen zapamatovala, ale i sepsala, aby se vám to četlo lépe než z mých rychlých poznámek.

Te Kaha Marae

Pamatujete si marae? Pokud ne, nevadí, je to budova na fotce nad tímto odstavcem. Je postavena jako žena, má hlavu, nohy a ruce. Uvnitř budovy vede i páteř a žebra. Vše má své vyřezávání a zdobení, vše má svůj důvod. Maoři totiž do příchodu papíru a pera neměli psaný jazyk. Jejich jazykem byly právě marae – na každém jejím žebru je vyobrazen jeden z maorských kmenů. A proč zvolili jako posvátnou budovu ženu? Inu, ženy přinášejí život a jsou největším darem, který bozi kdy Maorům dali. Nikdy nebyly a nebudou otrokyněmi, nikdy nebyly použity jako úplatek nebo prodávány.

Maoři jsou nejhodnější lidé na světě. A současně ti nejvíce krvežízniví.

Oproti tomu s muži se nezacházelo v rukavičkách. Přeci jen jsou to bojovníci a mají ochránit svůj kmen. A nejen to. Věděli jste, že Maoři byli lidožrouti? Ten vtípek jsme slyšeli už několikrát, ale jak nám vysvětlil náčelník, není to vtip. Maoři v Bay of Plenty jedli lidské maso ze tří důvodů:

  1. převzetí schopností válečníků – pokud jste zabili mocného válečníka, který byl vynikající běžec, snědli jste jeho nohy. Tak jste získali jeho rychlost a hbitost.
  2. potrava – v době před zavedením zemědělství tu nebylo moc masa na jezení. Ryby, ryby a zase ryby. A tak občas přišel vhod pořádný kus masa. Kdo by odmítl steak, že?
  3. urážka nepřátelského kmene – ačkoliv nás to všechny pobavilo, je to vlastně vcelku logické. Co se stane, když něco sníte? No, musíte to také vyloučit. A to je přesně ta největší urážka!

„Don’t go too deep into maori culture. It’s not safe.“

Tak znělo varování. Úplně jsem nepochopila, proč by to nemělo být bezpečné. Ale zato jsem pochopila, že pro Maory je posvátnost běžnou součástí života. Jejich slovo „spirits“, které se dá do češtiny přeložit jako „duchové“, nevystihuje dostatečně podstatu věci. Není to o nějaké síle, o bozích nebo o duších zemřelých. Absolutní posvátno. Maoři tím žijí, jsou tím prostoupeni skrz naskrz. Je to zkrátka jejich život.

S posvátností se pojí i ta moko. To je to proslulé tetování na obličeji. Ženy si nechávají potetovat ret a bradu, zatímco muži si tetují celý obličej, ústy a nosem většinou počínaje. Po rozhovoru s náčelníkovou ženou o ta moko vám řeknu jenom tolik – významy to má, velmi, velmi hluboké, a jsou posvátná. Pokud člověk skutečně věří ve vše, co představují, nemůže pít ani kouřit, pokud má toto tetování. Většina Maorů to ovšem bere zhruba tak jako my bereme křesťanské tradice – tuhle kartu vytáhneme, jen když se nám to hodí. Ačkoliv určité procento, mezi nimi právě náčelník a jeho žena, Maorů tyto povinnosti dodržují, převážná většina je „jen“ potetovaná.

Ta moko

Mimochodem – chtěli byste někdy takové tetování? Tak to máte smůlu. Ta moko je jenom pro Maory. Od Maorů pro Maory. Hlavně pro ne-maory už je potom nachystáno tzv. kirituhi. to jsou tetování, která jsou v maorském designu a s jejich posvátností už to není tak slavné. Jsou zkrátka pro všechny.

Nejenom na tomto večeru jsme se vyptávali. Přece jen najednou žijete v jiné zemi v úplně jiné kultuře, než kterou znáte celý život. Zvědavost je jedna z vlastností, kterou má snad každý. A tak jsme se o přestávkách v práci a na terase u domu například dozvěděli, že u Maorů je běžný věk pro první dítě 15 let (matka nechá dítě babičce, chodí dál do školy a přichází si o přestávkách nakojit) a že většina Maorů vlastní koně a loví v lesích nejenom possumy (příbuzný vačice), jejichž kůže mohou ve městě velice dobře prodat, ale také jeleny a vlastně téměř vše, co se tam mihne.

Naše poslední otázka zněla – slavíte vůbec Velikonoce? Odpověď zní „ani ne“. Nakoupí něco sladkého pro děti, ti akčnější jim schovají vajíčka na zahradě. My jsme oslavili Velikonoce prací a pak také táborákem a focením ve staré opuštěné továrně. Už jste někdy rozdělávali oheň v mrazáku?

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s