S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XIX – žlutý růže ze Zélandu

Včera jsem po měsíci čekání a nervozity, každodenního sledování e-mailové schránky a hledání letenek pro případ špatných zpráv dostala onu vytouženou zprávu. Víza se mi prodlužují do 31. ledna 2020.

Z mého seznamu věcí, které je potřeba co nejdřív vyřešit, tedy ubylo pár položek. Auto jsem si koupila od kamarádky (stejně jako jsem od ní dostala pracovní oblečení a kontakt na možnou práci) a co dělat už taky mám (teď nemám na mysli neustálé hraní společenských her).

Bohemian Bakery
V Christchurch jsou dvě české pekárny. Koupíte tam český chleba, a to je panečku potěšení!

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XIX – žlutý růže ze Zélandu“

S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku

A tak jsem zase tady.

Na Zélandu, v Christchurch, bez práce, v obýváku a s kocourem na klíně. Tentokrát ne na gauči, ale mám dokonce svoji vlastní matraci. Dnes nemusím řešit zakládání účtu a IRD (novozélandské daňové číslo) a bydlení mám tady u kamarádů jisté vždy, když nenajdu příhodný dům na hlídání. Zbývá vyřešit dvě, možná tři věci…

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku“

S fotoaparátem po boku, Vytaženo z deníku

Jak se žilo na dovolené v Čechách

I když se původní plán cesty podstatně změnil a prodlužuji svůj pracovněprázdninový pobyt o tři měsíce, přece jen jsem se do Čech vydala. Hned čtyři dny po příletu jsem běžela na první festival po více než půl roce s vyplazeným jazykem a touhou načerpat co nejvíc kvalitní muziky. Povedlo se. Royal Republic přivezli nové album, se kterým, ač je značně disco (což mě vyděsilo), mě roztančili tak, že jsem doslova protančila svoje pětidolarové kecky z Warehousu. Na první poslech album nic moc, na první poslech naživo neskutečná party. Láska.

A o týden později už byl čas na další festival. Tentokrát pracovní – jeden z nejdéle běžících festivalů v České republice – Zámostí. O tom ještě v budoucnu více, teď snad jen tolik – naspáno asi osm hodin za celý víkend, v podstatě večírek od pátečního poledne až do nedělního večera, spoustu práce, stresu, dohadování se s lidmi, ale stejně – moje nejmilejší práce.

Otevírání klavíru
A taky jsme v Třebíči otevřeli piano pro všechny – každý, kdo jde kolem si může sednout a zahrát. Tak s chutí do toho!

Pokračovat ve čtení „Jak se žilo na dovolené v Čechách“

S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVII – konec první části

Tak a je to tu. Když jsem si zažádala o víza na Nový Zéland, popravdě jsem nečekala, že se mi povede je získat. Pak jsem seděla vystresovaná už od rána u počítače, i když o víza se žádá až večer, a po jejich zaplacení jsem skákala radostí do stropu. A pak mi to došlo – celý rok na Zélandu? Na druhé straně světa? A budu vůbec schopná tam přežít?

Nejenom že jsem přežila, ale ještě se mi poněkud změnily plány. Původně jsem si říkala – proč trávit zimu na Zélandu, radši se pak projedu po asijských ostrovech a vrátím se. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVII – konec první části“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku

Z deníku cestovatelky: Hostelová překvapení

Pokud jste někdy chtěli low-cost cestovat, určitě vám padl do oka nápis hostel nebo v angličtině backpackers. Jedná se o většinou vcelku příjemnou variantu bydlení – máte vlastní postel, čisté povlečení, kuchyňku a nestojí to moc peněz.

Od začátku mého cestovatelského života (a vlastně i před tímto začátkem – několikrát jsem byla v Londýně s mojí bývalou základní školou a vždy jsme spali na hostelu) se snažím ušetřit na ubytování a cestách co nejvíce. A tak, místo hledání letenky do určitého místa, prostě jen koukám na levné letenky kamkoliv se dá. Vzápětí je koupím a googlím možnosti bydlení. Hostely jsou na delší časové období jednoznačně nejlevnější, nejzábavnější a také bych řekla nejstresovější možnost.

Pokračovat ve čtení „Z deníku cestovatelky: Hostelová překvapení“