S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XIX – žlutý růže ze Zélandu

Včera jsem po měsíci čekání a nervozity, každodenního sledování e-mailové schránky a hledání letenek pro případ špatných zpráv dostala onu vytouženou zprávu. Víza se mi prodlužují do 31. ledna 2020.

Z mého seznamu věcí, které je potřeba co nejdřív vyřešit, tedy ubylo pár položek. Auto jsem si koupila od kamarádky (stejně jako jsem od ní dostala pracovní oblečení a kontakt na možnou práci) a co dělat už taky mám (teď nemám na mysli neustálé hraní společenských her).

Bohemian Bakery
V Christchurch jsou dvě české pekárny. Koupíte tam český chleba, a to je panečku potěšení!

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XIX – žlutý růže ze Zélandu“

S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku

A tak jsem zase tady.

Na Zélandu, v Christchurch, bez práce, v obýváku a s kocourem na klíně. Tentokrát ne na gauči, ale mám dokonce svoji vlastní matraci. Dnes nemusím řešit zakládání účtu a IRD (novozélandské daňové číslo) a bydlení mám tady u kamarádů jisté vždy, když nenajdu příhodný dům na hlídání. Zbývá vyřešit dvě, možná tři věci…

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku“

S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVII – konec první části

Tak a je to tu. Když jsem si zažádala o víza na Nový Zéland, popravdě jsem nečekala, že se mi povede je získat. Pak jsem seděla vystresovaná už od rána u počítače, i když o víza se žádá až večer, a po jejich zaplacení jsem skákala radostí do stropu. A pak mi to došlo – celý rok na Zélandu? Na druhé straně světa? A budu vůbec schopná tam přežít?

Nejenom že jsem přežila, ale ještě se mi poněkud změnily plány. Původně jsem si říkala – proč trávit zimu na Zélandu, radši se pak projedu po asijských ostrovech a vrátím se. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVII – konec první části“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku

Z deníku cestovatelky: Hostelová překvapení

Pokud jste někdy chtěli low-cost cestovat, určitě vám padl do oka nápis hostel nebo v angličtině backpackers. Jedná se o většinou vcelku příjemnou variantu bydlení – máte vlastní postel, čisté povlečení, kuchyňku a nestojí to moc peněz.

Od začátku mého cestovatelského života (a vlastně i před tímto začátkem – několikrát jsem byla v Londýně s mojí bývalou základní školou a vždy jsme spali na hostelu) se snažím ušetřit na ubytování a cestách co nejvíce. A tak, místo hledání letenky do určitého místa, prostě jen koukám na levné letenky kamkoliv se dá. Vzápětí je koupím a googlím možnosti bydlení. Hostely jsou na delší časové období jednoznačně nejlevnější, nejzábavnější a také bych řekla nejstresovější možnost.

Pokračovat ve čtení „Z deníku cestovatelky: Hostelová překvapení“

Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVI – dvouměsíční nahlédnutí do maorských životů

Kolikrát se vám stalo, že jste se na někoho na ulici v Česku usmáli a onen člověk, jehož jste oblažili pohledem na váš jistě perfektní chrup, téměř přešel na druhou stranu ulice? Nebo se to děje jenom mně? Tady na Zélandu je to naprosto opačně. Zdraví se všichni, usmívají se všichni a dokonce si popovídáte s úplně cizím člověkem někde na benzínce o svých životních cílech.

To je prostě povaha Novozélanďanů. Já teď už skoro dva měsíce bydlím v maorské vesnici v Bay of Plenty. Žije tu asi tři sta lidí, z nichž většina pracuje na kiwi. Sadů je tady tolik, že se to nedá snad ani spočítat. A jakožto pracanty nás přijali velmi otevřeně. S tancem haka, pozdravem hongi i s hostinou – o tom si můžete přečíst tady.

Tento týden jsme dokonce dostali i lekci z maorské kultury. Místní náčelník, který nám v první chvíli naháněl docela strach – přece jenom je to chlap jako hora a má potetovaný celý obličej, nám vyprávěl o historii kmenů, jeho žena o roli něžného pohlaví v tradiční maorské společnosti a jeden z místních občanů nám povídal o umění a jeho významech. A já jsem si něco z toho nejen zapamatovala, ale i sepsala, aby se vám to četlo lépe než z mých rychlých poznámek. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVI – dvouměsíční nahlédnutí do maorských životů“