Asie, S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku

Thajsko II – pěkně od začátku

Tři hodiny do Melbourne, osm hodin do Singapuru, dvě hodiny do Krabi. Všude prostřední sedadlo. Všude stejně podivná proticestovní atmosféra – zaměstnanci letišť s rouškami, polovina cestujících jakbysmet. Hlášení o tom, že cestující z Číny se mají nechat zkontrolovat…

V Singapuru jsem měla 16 hodin na přestup, ale vzhledem k tomu, že při cestě zpátky časem nejsem schopná spát v letadle, řekla jsem si, že to využiji k načerpání energie. Přečetla jsem si dopředu, že jsou na letišti tzv. „Snooze Lounges“. Odpočinkové zóny s lehátky, kde se dá spát. Jenže napřed jsem musela vyřešit zavazadlo. Pokračovat ve čtení „Thajsko II – pěkně od začátku“

Asie, S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku

Thajsko I – anachronicky, ale důležitě

Thajsko.

Levno, smrad a vedro. Lidi se usmívají, pořád něco nabízejí, ale nejsou vlezlí. Thajský úsměv dělá svoje. Většinou.

Včera jsem čapla sešit s tím, že půjdu někam do stínu psát.  Jenže najdi stín v místě, kde je přehršel turistů.

Po chvíli bloudění jsem našla dřevěnou stezku, po které až tolik lidí nechodilo. Vylezla jsem zhruba doprostřed kopce, posadila se na kámen a zaslechla slabé “Hello!” Podívala jsem se směrem, kde jsem to zaslechla, ale nic jsem neviděla.

Po chvíli šli kolem tři Francouzi a “Hello!” se ozvalo znovu. Klukům se to líbilo, jeden z nich zakřičel “Hello!” nazpátek a v tu ránu se na nás spustil déšť plný “Hello!” a “Help!”. Po chvíli snažení se (francouzská angličtina nebyla nejlepší, tak jsem křičela převážně já) jsem hlasu nařídila, aby tam zůstal, dvěma klukům, ať tam počkají a mluví na něj, a tomu poslednímu, aby šel se mnou najít pomoc.

Pokračovat ve čtení „Thajsko I – anachronicky, ale důležitě“

S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XX – neplecha ukončena

Začněme od konce – za posledních 24 hodin jsem snědla jeden sendvič a jeden liči pudink. Vypila jsem litr a půl vody a teď dopíjím druhou láhev stejné velikosti. Aktuálně je 9:57, 32 stupňů a klimatizace už je vypnutá (může být zapnutá jen od šesti večer do devíti ráno). Potím se všude, kde se potit dá, a myslím, že snad i tam, kde se potit nedá. Město smrdí rybinou a všude řvou skútry. Vítá mě Krabi Town, Thajsko.

Na letišti
Cestování mě baví, ale letět zpátky v čase (-6 hodin) mě vždycky položí. Dnes tedy jen mírná procházka do obchodu a večer na noční market. Víc nezvládám…

Z Nového Zélandu jsem vypadla pomalu a současně velice rychle. Do pátečního rána, kdy jsem začala pořádně balit krosnu, mi tak nějak připadalo, že se vlastně vůbec nic neděje – prostě jen další cesta někam pryč. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XX – neplecha ukončena“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XIX – žlutý růže ze Zélandu

Včera jsem po měsíci čekání a nervozity, každodenního sledování e-mailové schránky a hledání letenek pro případ špatných zpráv dostala onu vytouženou zprávu. Víza se mi prodlužují do 31. ledna 2020.

Z mého seznamu věcí, které je potřeba co nejdřív vyřešit, tedy ubylo pár položek. Auto jsem si koupila od kamarádky (stejně jako jsem od ní dostala pracovní oblečení a kontakt na možnou práci) a co dělat už taky mám (teď nemám na mysli neustálé hraní společenských her).

Bohemian Bakery
V Christchurch jsou dvě české pekárny. Koupíte tam český chleba, a to je panečku potěšení!

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XIX – žlutý růže ze Zélandu“

S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku

A tak jsem zase tady.

Na Zélandu, v Christchurch, bez práce, v obýváku a s kocourem na klíně. Tentokrát ne na gauči, ale mám dokonce svoji vlastní matraci. Dnes nemusím řešit zakládání účtu a IRD (novozélandské daňové číslo) a bydlení mám tady u kamarádů jisté vždy, když nenajdu příhodný dům na hlídání. Zbývá vyřešit dvě, možná tři věci…

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku“