S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVII – konec první části

Tak a je to tu. Když jsem si zažádala o víza na Nový Zéland, popravdě jsem nečekala, že se mi povede je získat. Pak jsem seděla vystresovaná už od rána u počítače, i když o víza se žádá až večer, a po jejich zaplacení jsem skákala radostí do stropu. A pak mi to došlo – celý rok na Zélandu? Na druhé straně světa? A budu vůbec schopná tam přežít?

Nejenom že jsem přežila, ale ještě se mi poněkud změnily plány. Původně jsem si říkala – proč trávit zimu na Zélandu, radši se pak projedu po asijských ostrovech a vrátím se. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVII – konec první části“

Reklamy
S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku

Z deníku cestovatelky: Hostelová překvapení

Pokud jste někdy chtěli low-cost cestovat, určitě vám padl do oka nápis hostel nebo v angličtině backpackers. Jedná se o většinou vcelku příjemnou variantu bydlení – máte vlastní postel, čisté povlečení, kuchyňku a nestojí to moc peněz.

Od začátku mého cestovatelského života (a vlastně i před tímto začátkem – několikrát jsem byla v Londýně s mojí bývalou základní školou a vždy jsme spali na hostelu) se snažím ušetřit na ubytování a cestách co nejvíce. A tak, místo hledání letenky do určitého místa, prostě jen koukám na levné letenky kamkoliv se dá. Vzápětí je koupím a googlím možnosti bydlení. Hostely jsou na delší časové období jednoznačně nejlevnější, nejzábavnější a také bych řekla nejstresovější možnost.

Pokračovat ve čtení „Z deníku cestovatelky: Hostelová překvapení“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XIV – kempuj, kempuj, vykrúcaj

TankCestovat na Zélandu je prostě lambáda. Lepší slovo pro vyjádření toho pocitu neznám. Pohoda je moc jednoduchá, lambáda je komplexnější. Člověk si vysedává v autě (pokud jste jako já neřidič), vybírá muziku, občas z auta vyleze, jde se projít na pár hodin do lesa/na pláž/do hor a zase pokračuje. Nakonec večer zastaví v kempu, zaleze do auta, jakmile se setmí, usne, brzo ráno se zase vzbudí a jede to celé znovu. No, nezní to krásně?

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XIV – kempuj, kempuj, vykrúcaj“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XII – ztratit se na severu

Cestu trajektem z Pictonu do Wellingtonu jsme celou projedly. Doopravdy. Evidentně jsme totiž kupovaly poslední lístky na ten termín a zbyly jen lístky do VIP. A tak jsme měly plavbu s jídlem i pitím zadarmo. Toho jsme samozřejmě náležitě využily a přejedly se snídaňového menu. Wellington nás přivítal plné a s otevřenou náručí. Jsme tu, jsme na severním ostrově!

mapa3
Cesta do našeho nového domova

Po povinném navštívení studií Weta, kde vyráběli kulisy, navrhovali kostýmy a spoustu dalších věcí nejen pro Pána prstenů, jsme vyrazily směr Bay of Plenty. Zatímco GPS nás táhla středem ostrova, my jsme zamířily trošku do ztracena. Chtěly jsme totiž navštívit jedno místo s velmi zajímavým názvem. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XII – ztratit se na severu“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!

Po návratu z Austrálie jsem měla jistou jen jednu věc – nástup do další práce je 8. března. Práce je na severním ostrově v Bay of Plenty (angl. záliv hojnosti). Takže nezbývalo než se sbalit, rozloučit se minimálně na půl roku s přáteli a kocourem, se čtvrtečními večery na pláži s českou bandou, a vyrazit na cestu.

Mapa
Zhruba takhle nějak vypadala naše cesta do Pictonu. Pak už jsme se nalodily na trajekt a vyrazily vstříc severnímu ostrovu…

Vzaly jsme to přes Arthur’s Pass. Pokud tudy budete projíždět, doporučuji se zastavit v Cave Streamu – je to jeskyně s potokem kousek od Castle Hillu. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!“