S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XIX – žlutý růže ze Zélandu

Včera jsem po měsíci čekání a nervozity, každodenního sledování e-mailové schránky a hledání letenek pro případ špatných zpráv dostala onu vytouženou zprávu. Víza se mi prodlužují do 31. ledna 2020.

Z mého seznamu věcí, které je potřeba co nejdřív vyřešit, tedy ubylo pár položek. Auto jsem si koupila od kamarádky (stejně jako jsem od ní dostala pracovní oblečení a kontakt na možnou práci) a co dělat už taky mám (teď nemám na mysli neustálé hraní společenských her).

Bohemian Bakery
V Christchurch jsou dvě české pekárny. Koupíte tam český chleba, a to je panečku potěšení!

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XIX – žlutý růže ze Zélandu“

S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku

A tak jsem zase tady.

Na Zélandu, v Christchurch, bez práce, v obýváku a s kocourem na klíně. Tentokrát ne na gauči, ale mám dokonce svoji vlastní matraci. Dnes nemusím řešit zakládání účtu a IRD (novozélandské daňové číslo) a bydlení mám tady u kamarádů jisté vždy, když nenajdu příhodný dům na hlídání. Zbývá vyřešit dvě, možná tři věci…

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku“

S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVII – konec první části

Tak a je to tu. Když jsem si zažádala o víza na Nový Zéland, popravdě jsem nečekala, že se mi povede je získat. Pak jsem seděla vystresovaná už od rána u počítače, i když o víza se žádá až večer, a po jejich zaplacení jsem skákala radostí do stropu. A pak mi to došlo – celý rok na Zélandu? Na druhé straně světa? A budu vůbec schopná tam přežít?

Nejenom že jsem přežila, ale ještě se mi poněkud změnily plány. Původně jsem si říkala – proč trávit zimu na Zélandu, radši se pak projedu po asijských ostrovech a vrátím se. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVII – konec první části“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku

Z deníku cestovatelky: Hostelová překvapení

Pokud jste někdy chtěli low-cost cestovat, určitě vám padl do oka nápis hostel nebo v angličtině backpackers. Jedná se o většinou vcelku příjemnou variantu bydlení – máte vlastní postel, čisté povlečení, kuchyňku a nestojí to moc peněz.

Od začátku mého cestovatelského života (a vlastně i před tímto začátkem – několikrát jsem byla v Londýně s mojí bývalou základní školou a vždy jsme spali na hostelu) se snažím ušetřit na ubytování a cestách co nejvíce. A tak, místo hledání letenky do určitého místa, prostě jen koukám na levné letenky kamkoliv se dá. Vzápětí je koupím a googlím možnosti bydlení. Hostely jsou na delší časové období jednoznačně nejlevnější, nejzábavnější a také bych řekla nejstresovější možnost.

Pokračovat ve čtení „Z deníku cestovatelky: Hostelová překvapení“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XIV – kempuj, kempuj, vykrúcaj

TankCestovat na Zélandu je prostě lambáda. Lepší slovo pro vyjádření toho pocitu neznám. Pohoda je moc jednoduchá, lambáda je komplexnější. Člověk si vysedává v autě (pokud jste jako já neřidič), vybírá muziku, občas z auta vyleze, jde se projít na pár hodin do lesa/na pláž/do hor a zase pokračuje. Nakonec večer zastaví v kempu, zaleze do auta, jakmile se setmí, usne, brzo ráno se zase vzbudí a jede to celé znovu. No, nezní to krásně?

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XIV – kempuj, kempuj, vykrúcaj“