Tag: cestování

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XII – ztratit se na severu

Marie

Cestu trajektem z Pictonu do Wellingtonu jsme celou projedly. Doopravdy. Evidentně jsme totiž kupovaly poslední lístky na ten termín a zbyly jen lístky do VIP. A tak jsme měly plavbu s jídlem i pitím zadarmo. Toho jsme samozřejmě náležitě využily a přejedly se snídaňového menu. Wellington nás přivítal plné a s otevřenou náručí. Jsme tu, jsme na severním ostrově!

mapa3
Cesta do našeho nového domova

Po povinném navštívení studií Weta, kde vyráběli kulisy, navrhovali kostýmy a spoustu dalších věcí nejen pro Pána prstenů, jsme vyrazily směr Bay of Plenty. Zatímco GPS nás táhla středem ostrova, my jsme zamířily trošku do ztracena. Chtěly jsme totiž navštívit jedno místo s velmi zajímavým názvem. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XII – ztratit se na severu“ →

Reklamy
S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!

Marie

Po návratu z Austrálie jsem měla jistou jen jednu věc – nástup do další práce je 8. března. Práce je na severním ostrově v Bay of Plenty (angl. záliv hojnosti). Takže nezbývalo než se sbalit, rozloučit se minimálně na půl roku s přáteli a kocourem, se čtvrtečními večery na pláži s českou bandou, a vyrazit na cestu.

Mapa
Zhruba takhle nějak vypadala naše cesta do Pictonu. Pak už jsme se nalodily na trajekt a vyrazily vstříc severnímu ostrovu…

Vzaly jsme to přes Arthur’s Pass. Pokud tudy budete projíždět, doporučuji se zastavit v Cave Streamu – je to jeskyně s potokem kousek od Castle Hillu. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!“ →

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku

Jak se žije na Zlolandu X – A co na skok ke klokanům?

Marie

Když je člověk tak blízko zajímavým místům, musí toho využít. A navíc si i trošku oddechnout od neustálé češtiny – jela jsem sem přeci za angličtinou a místo toho potkávám pořád jenom Čechy… Takže zatímco jsem si v prosinci dopřávala dávku třešňových bolestí břicha (naštěstí jsem třešně ujídala jen první týden), googlila jsem u toho svoje možnosti. A e-mailovala si s kamarádem. Slovo dalo slovo a… Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu X – A co na skok ke klokanům?“ →

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu IX – Po práci legraci

Marie

Když člověk sedm týdnů v kuse (dobrá, v kuse zase ne – přece jen jsme měli dost volných dní) pracuje, nemá volné víkendy, jen dostává každý večer sms, zda má nebo nemá jít příští den do práce, zaslouží si po sebrání poslední třešně odpočinek. Pro mě to bylo zase cestování – koneckonců jsem tu na Working Holiday Visa, ne?

Po takzvané last bucket party jsme se sbalily (ano, změnila jsem spolucestující), naskládaly do Tanka (náš drahý automobil) a prodloužily si cestu do Christchurch z osmi hodin na pět dní. Projely jsme sice malý kousek jižního ostrova, ale zato důkladně. Viděly jsme lachtany a tučňáky, potkaly jsme spoustu zajímavých lidí a míst a já jsem si domluvila i případnou práci (jestli to skutečně vyjde, to se uvidí až v září).

Mapa cesty z třešní
Tohle je naše dvoudenní válení ve Wanace a následná pětidenní cesta přes Dunedin, Taiaroa Head, Moeraki a Oamaru, jezera Pukaki a Tekapo až do Christchurch.

Protože jsme toho zažily skutečně hodně a vydalo by to na pár samostatných kapitol, zmíním se jen o pár věcech/místech/lidech. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu IX – Po práci legraci“ →

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu VIII – Pár dojmů ze sběru třešní

Marie

Když už si člověk říká, že ho nemůže nic překvapit, překvapí ho hned první věc, kterou potká. Přijeli jsme na třešně. Pominu-li tahání žebříků, neskutečnou bolest zad první dva dny a občasné zmrzlé prsty – vstáváme většinou na 6:30 a to ještě slunko nesvítí a stromy i třešně jsou mokré – získám bandu lidí různých národností, jelení hlavu a ne tolik peněz, kolik všichni slibovali.

Pracovat na třešních není žádná lambáda. To určitě dochází každému, pokud se jen trošku zamyslí. Detaily jsou ještě horší. V 6:30 musí být člověk na místě určení. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu VIII – Pár dojmů ze sběru třešní“ →