S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku

A tak jsem zase tady.

Na Zélandu, v Christchurch, bez práce, v obýváku a s kocourem na klíně. Tentokrát ne na gauči, ale mám dokonce svoji vlastní matraci. Dnes nemusím řešit zakládání účtu a IRD (novozélandské daňové číslo) a bydlení mám tady u kamarádů jisté vždy, když nenajdu příhodný dům na hlídání. Zbývá vyřešit dvě, možná tři věci…

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku“

Reklamy
S fotoaparátem po boku, Vytaženo z deníku

Jak se žilo na dovolené v Čechách

I když se původní plán cesty podstatně změnil a prodlužuji svůj pracovněprázdninový pobyt o tři měsíce, přece jen jsem se do Čech vydala. Hned čtyři dny po příletu jsem běžela na první festival po více než půl roce s vyplazeným jazykem a touhou načerpat co nejvíc kvalitní muziky. Povedlo se. Royal Republic přivezli nové album, se kterým, ač je značně disco (což mě vyděsilo), mě roztančili tak, že jsem doslova protančila svoje pětidolarové kecky z Warehousu. Na první poslech album nic moc, na první poslech naživo neskutečná party. Láska.

A o týden později už byl čas na další festival. Tentokrát pracovní – jeden z nejdéle běžících festivalů v České republice – Zámostí. O tom ještě v budoucnu více, teď snad jen tolik – naspáno asi osm hodin za celý víkend, v podstatě večírek od pátečního poledne až do nedělního večera, spoustu práce, stresu, dohadování se s lidmi, ale stejně – moje nejmilejší práce.

Otevírání klavíru
A taky jsme v Třebíči otevřeli piano pro všechny – každý, kdo jde kolem si může sednout a zahrát. Tak s chutí do toho!

Pokračovat ve čtení „Jak se žilo na dovolené v Čechách“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XII – ztratit se na severu

Cestu trajektem z Pictonu do Wellingtonu jsme celou projedly. Doopravdy. Evidentně jsme totiž kupovaly poslední lístky na ten termín a zbyly jen lístky do VIP. A tak jsme měly plavbu s jídlem i pitím zadarmo. Toho jsme samozřejmě náležitě využily a přejedly se snídaňového menu. Wellington nás přivítal plné a s otevřenou náručí. Jsme tu, jsme na severním ostrově!

mapa3
Cesta do našeho nového domova

Po povinném navštívení studií Weta, kde vyráběli kulisy, navrhovali kostýmy a spoustu dalších věcí nejen pro Pána prstenů, jsme vyrazily směr Bay of Plenty. Zatímco GPS nás táhla středem ostrova, my jsme zamířily trošku do ztracena. Chtěly jsme totiž navštívit jedno místo s velmi zajímavým názvem. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XII – ztratit se na severu“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!

Po návratu z Austrálie jsem měla jistou jen jednu věc – nástup do další práce je 8. března. Práce je na severním ostrově v Bay of Plenty (angl. záliv hojnosti). Takže nezbývalo než se sbalit, rozloučit se minimálně na půl roku s přáteli a kocourem, se čtvrtečními večery na pláži s českou bandou, a vyrazit na cestu.

Mapa
Zhruba takhle nějak vypadala naše cesta do Pictonu. Pak už jsme se nalodily na trajekt a vyrazily vstříc severnímu ostrovu…

Vzaly jsme to přes Arthur’s Pass. Pokud tudy budete projíždět, doporučuji se zastavit v Cave Streamu – je to jeskyně s potokem kousek od Castle Hillu. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku

Jak se žije na Zlolandu X – A co na skok ke klokanům?

Když je člověk tak blízko zajímavým místům, musí toho využít. A navíc si i trošku oddechnout od neustálé češtiny – jela jsem sem přeci za angličtinou a místo toho potkávám pořád jenom Čechy… Takže zatímco jsem si v prosinci dopřávala dávku třešňových bolestí břicha (naštěstí jsem třešně ujídala jen první týden), googlila jsem u toho svoje možnosti. A e-mailovala si s kamarádem. Slovo dalo slovo a… Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu X – A co na skok ke klokanům?“