S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XII – ztratit se na severu

Cestu trajektem z Pictonu do Wellingtonu jsme celou projedly. Doopravdy. Evidentně jsme totiž kupovaly poslední lístky na ten termín a zbyly jen lístky do VIP. A tak jsme měly plavbu s jídlem i pitím zadarmo. Toho jsme samozřejmě náležitě využily a přejedly se snídaňového menu. Wellington nás přivítal plné a s otevřenou náručí. Jsme tu, jsme na severním ostrově!

mapa3
Cesta do našeho nového domova

Po povinném navštívení studií Weta, kde vyráběli kulisy, navrhovali kostýmy a spoustu dalších věcí nejen pro Pána prstenů, jsme vyrazily směr Bay of Plenty. Zatímco GPS nás táhla středem ostrova, my jsme zamířily trošku do ztracena. Chtěly jsme totiž navštívit jedno místo s velmi zajímavým názvem. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XII – ztratit se na severu“

Reklamy
S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!

Po návratu z Austrálie jsem měla jistou jen jednu věc – nástup do další práce je 8. března. Práce je na severním ostrově v Bay of Plenty (angl. záliv hojnosti). Takže nezbývalo než se sbalit, rozloučit se minimálně na půl roku s přáteli a kocourem, se čtvrtečními večery na pláži s českou bandou, a vyrazit na cestu.

Mapa
Zhruba takhle nějak vypadala naše cesta do Pictonu. Pak už jsme se nalodily na trajekt a vyrazily vstříc severnímu ostrovu…

Vzaly jsme to přes Arthur’s Pass. Pokud tudy budete projíždět, doporučuji se zastavit v Cave Streamu – je to jeskyně s potokem kousek od Castle Hillu. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku

Jak se žije na Zlolandu X – A co na skok ke klokanům?

Když je člověk tak blízko zajímavým místům, musí toho využít. A navíc si i trošku oddechnout od neustálé češtiny – jela jsem sem přeci za angličtinou a místo toho potkávám pořád jenom Čechy… Takže zatímco jsem si v prosinci dopřávala dávku třešňových bolestí břicha (naštěstí jsem třešně ujídala jen první týden), googlila jsem u toho svoje možnosti. A e-mailovala si s kamarádem. Slovo dalo slovo a… Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu X – A co na skok ke klokanům?“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu VIII – Pár dojmů ze sběru třešní

Když už si člověk říká, že ho nemůže nic překvapit, překvapí ho hned první věc, kterou potká. Přijeli jsme na třešně. Pominu-li tahání žebříků, neskutečnou bolest zad první dva dny a občasné zmrzlé prsty – vstáváme většinou na 6:30 a to ještě slunko nesvítí a stromy i třešně jsou mokré – získám bandu lidí různých národností, jelení hlavu a ne tolik peněz, kolik všichni slibovali.

Pracovat na třešních není žádná lambáda. To určitě dochází každému, pokud se jen trošku zamyslí. Detaily jsou ještě horší. V 6:30 musí být člověk na místě určení. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu VIII – Pár dojmů ze sběru třešní“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu V – První výlety a první koupání

Když už je člověk konečně zdravý a venku svítí sluníčko, co zbývá jiného než vyrazit na výlet?

A tak jsem během tří dnů dala hned dva výlety. První z nich, ten bez koupání, byl do města Akaroa. Do něj se dá dostat dvěma způsoby. Určitě i více, ale pro nás, jakožto obyvatele Christchurch, přišel vhod automobil. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu V – První výlety a první koupání“