S fotoaparátem po boku, Vytaženo z deníku

Jak se žilo na dovolené v Čechách

I když se původní plán cesty podstatně změnil a prodlužuji svůj pracovněprázdninový pobyt o tři měsíce, přece jen jsem se do Čech vydala. Hned čtyři dny po příletu jsem běžela na první festival po více než půl roce s vyplazeným jazykem a touhou načerpat co nejvíc kvalitní muziky. Povedlo se. Royal Republic přivezli nové album, se kterým, ač je značně disco (což mě vyděsilo), mě roztančili tak, že jsem doslova protančila svoje pětidolarové kecky z Warehousu. Na první poslech album nic moc, na první poslech naživo neskutečná party. Láska.

A o týden později už byl čas na další festival. Tentokrát pracovní – jeden z nejdéle běžících festivalů v České republice – Zámostí. O tom ještě v budoucnu více, teď snad jen tolik – naspáno asi osm hodin za celý víkend, v podstatě večírek od pátečního poledne až do nedělního večera, spoustu práce, stresu, dohadování se s lidmi, ale stejně – moje nejmilejší práce.

Otevírání klavíru
A taky jsme v Třebíči otevřeli piano pro všechny – každý, kdo jde kolem si může sednout a zahrát. Tak s chutí do toho!

Pokračovat ve čtení „Jak se žilo na dovolené v Čechách“

Reklamy
S krosnou na zádech, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XV – kiwi versus třešně

Těžký život pickera. Brzo ráno vstát, honem do sebe naházet snídani, obléknout a šup šup do sadu. Stejný pohyb po následujících 8 – 10 hodin. Pak zase zpátky domů, sprcha, jídlo, spánek. A další den totéž…

Ať už se chystáte tento poněkud monotónní program dobrovolně podstoupit, nebo se jen chcete podívat, co to všechno znamená, tady to máte!

Třešně – Cherry picking (prosinec – únor)

Třešně

Výhody:

  • hudba
  • buckety s max. hmotností cca 6 kilo
  • práce na vlastní účet
  • konec pracovního dne, jakmile je moc teplo

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XV – kiwi versus třešně“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu VIII – Pár dojmů ze sběru třešní

Když už si člověk říká, že ho nemůže nic překvapit, překvapí ho hned první věc, kterou potká. Přijeli jsme na třešně. Pominu-li tahání žebříků, neskutečnou bolest zad první dva dny a občasné zmrzlé prsty – vstáváme většinou na 6:30 a to ještě slunko nesvítí a stromy i třešně jsou mokré – získám bandu lidí různých národností, jelení hlavu a ne tolik peněz, kolik všichni slibovali.

Pracovat na třešních není žádná lambáda. To určitě dochází každému, pokud se jen trošku zamyslí. Detaily jsou ještě horší. V 6:30 musí být člověk na místě určení. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu VIII – Pár dojmů ze sběru třešní“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu VI – (Ne)úspěšný první měsíc

Zatímco v Česku sněží a jsou námrazy, na Zélandu začíná léto. Člověk by čekal sluníčko, teplý oceán a ženy v šatech. Místo toho máme zataženo, dvanáct stupňů, déšť a vítr. Aspoň ty ženy v šatech tady občas někde vykouknou. Kiwáci jsou holt lidé zvyklí na tohle počasí…

Jsem tu měsíc, ale pořád mě to trošku překvapuje. Zatímco já jsem v bundě, šále a dlouhých kalhotech, chlapi tu chodí v kraťasích, tílkách a žabkách. Je fakt, že už jsem upustila od zhruba tří vrstev včetně svetru – i ve 12°C mi stačí koženkový křivák a šála. Občas mám dokonce i vyhrnuté legíny ke kolenům. To pravé otužení ale teprve přijde. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu VI – (Ne)úspěšný první měsíc“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu IV – Práci nemám, frisbee ano

Někde v podvědomí jsem měla ukrytou myšlenku, že po stěhování půjde všechno nádherně a už nebudu muset nic řešit. V novém pokojíčku jsem přes týden, větší část z té doby jsem ale ležela v posteli s obří rýmou, která mě potká vždy, když se rychle změní počasí.

Hledání práce

Už z Česka jsem rozeslala e-maily asi 20 tetovacím studiím v Christchurch s otázkou, zda nehledají někoho na pár hodin denně na recepci nebo úklid. A s mým životním příběhem. Odepsali ze tří míst a všechno to prý jsou rodinné podniky a nikoho cizího do svých kruhů nepouštějí. Takže jsem si řekla, že zbytek zkusím vyřešit až na místě.

Jenže napřed se musí vyřešit daňové číslo a číslo účtu. Pak jsem si pro jistotu našla jiné bydlení a dostala rýmu, takže jsem zalezla se zázvorem do postele. Po dni a půl odpočinku mi najednou psal kamarád, že pokud chci práci u něj v hotelu, musím se tam stihnout otočit ještě ten den. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu IV – Práci nemám, frisbee ano“