S krosnou na zádech, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XV – Kiwi versus třešně

Těžký život pickera. Brzo ráno vstát, honem do sebe naházet snídani, obléknout a šup šup do sadu. Stejný pohyb po následujících 8 – 10 hodin. Pak zase zpátky domů, sprcha, jídlo, spánek. A další den totéž…

Ať už se chystáte tento poněkud monotónní program dobrovolně podstoupit, nebo se jen chcete podívat, co to všechno znamená, tady to máte!

Třešně – Cherry picking (prosinec – únor)

Třešně

Výhody:

  • hudba
  • buckety s max. hmotností cca 6 kilo
  • práce na vlastní účet
  • konec pracovního dne, jakmile je moc teplo

Continue reading „Jak se žije na Zlolandu XV – Kiwi versus třešně“

Reklamy
S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu VIII – Pár dojmů ze sběru třešní

Když už si člověk říká, že ho nemůže nic překvapit, překvapí ho hned první věc, kterou potká. Přijeli jsme na třešně. Pominu-li tahání žebříků, neskutečnou bolest zad první dva dny a občasné zmrzlé prsty – vstáváme většinou na 6:30 a to ještě slunko nesvítí a stromy i třešně jsou mokré – získám bandu lidí různých národností, jelení hlavu a ne tolik peněz, kolik všichni slibovali.

Pracovat na třešních není žádná lambáda. To určitě dochází každému, pokud se jen trošku zamyslí. Detaily jsou ještě horší. V 6:30 musí být člověk na místě určení. Continue reading „Jak se žije na Zlolandu VIII – Pár dojmů ze sběru třešní“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu VI – (Ne)úspěšný první měsíc

Zatímco v Česku sněží a jsou námrazy, na Zélandu začíná léto. Člověk by čekal sluníčko, teplý oceán a ženy v šatech. Místo toho máme zataženo, dvanáct stupňů, déšť a vítr. Aspoň ty ženy v šatech tady občas někde vykouknou. Kiwáci jsou holt lidé zvyklí na tohle počasí…

Jsem tu měsíc, ale pořád mě to trošku překvapuje. Zatímco já jsem v bundě, šále a dlouhých kalhotech, chlapi tu chodí v kraťasích, tílkách a žabkách. Je fakt, že už jsem upustila od zhruba tří vrstev včetně svetru – i ve 12°C mi stačí koženkový křivák a šála. Občas mám dokonce i vyhrnuté legíny ke kolenům. To pravé otužení ale teprve přijde. Continue reading „Jak se žije na Zlolandu VI – (Ne)úspěšný první měsíc“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu IV – Práci nemám, frisbee ano

Někde v podvědomí jsem měla ukrytou myšlenku, že po stěhování půjde všechno nádherně a už nebudu muset nic řešit. V novém pokojíčku jsem přes týden, větší část z té doby jsem ale ležela v posteli s obří rýmou, která mě potká vždy, když se rychle změní počasí.

Hledání práce

Už z Česka jsem rozeslala e-maily asi 20 tetovacím studiím v Christchurch s otázkou, zda nehledají někoho na pár hodin denně na recepci nebo úklid. A s mým životním příběhem. Odepsali ze tří míst a všechno to prý jsou rodinné podniky a nikoho cizího do svých kruhů nepouštějí. Takže jsem si řekla, že zbytek zkusím vyřešit až na místě.

Jenže napřed se musí vyřešit daňové číslo a číslo účtu. Pak jsem si pro jistotu našla jiné bydlení a dostala rýmu, takže jsem zalezla se zázvorem do postele. Po dni a půl odpočinku mi najednou psal kamarád, že pokud chci práci u něj v hotelu, musím se tam stihnout otočit ještě ten den. Continue reading „Jak se žije na Zlolandu IV – Práci nemám, frisbee ano“

Jádro pudla, Vytaženo z deníku

1 strojek, 3 lidi a 16 otázek: tetování

Včera jsem potetovala tři lidi (dvě holky a sama sebe). Rozhodnutí bylo naprosto jejich, já je sama upozorňovala, že to fakt ještě neumím a že nevím, jestli to tetování nevypadne nebo se nerozpije. Moje současné tetovací skóre totiž je:

  • 1 pomeranč
  • 1 banán

 

A od včerejška taky:

  • 1 Marie (já)
  • 1 Hana
  • 1 Jana

Já sama mám 22 tetování. I když jsou to povětšinou malé kousky, které splývají do sebe, pořád to jsou kousky celkem od 12 různých tatérů. Jeden z nich se mi kdysi smál, že jsem sběratelka razítek. To jsem k němu jela pro čtvrté a současně poslední tetování od něj. Čekací lhůta už se mu pak navýšila na tak dlouhou dobu, že jsem to vzdala.

Procestovala jsem za tetováním velkou část republiky a strávila jsem pod jehlou mnoho hodin. Ale jedna věc se vždycky opakuje – s každým novým tetováním, ať už je od kohokoliv a ať už je jakékoliv, přichází ta samá sada otázek a komentářů, která vždycky přichází od těch „čistých“. Něco z toho dokonce slyším i na ulici z úst cizích lidí, když projdu kolem nich. A přitom nemám tetování nijak výrazná, natož v celých plochách (zatím). Nicméně… Pojďme se trošku pobavit a zároveň si zodpovědět a okomentovat ty nejčastější, ano?

Continue reading „1 strojek, 3 lidi a 16 otázek: tetování“