S fotoaparátem po boku, Vytaženo z deníku

Jak se žilo na dovolené v Čechách

I když se původní plán cesty podstatně změnil a prodlužuji svůj pracovněprázdninový pobyt o tři měsíce, přece jen jsem se do Čech vydala. Hned čtyři dny po příletu jsem běžela na první festival po více než půl roce s vyplazeným jazykem a touhou načerpat co nejvíc kvalitní muziky. Povedlo se. Royal Republic přivezli nové album, se kterým, ač je značně disco (což mě vyděsilo), mě roztančili tak, že jsem doslova protančila svoje pětidolarové kecky z Warehousu. Na první poslech album nic moc, na první poslech naživo neskutečná party. Láska.

A o týden později už byl čas na další festival. Tentokrát pracovní – jeden z nejdéle běžících festivalů v České republice – Zámostí. O tom ještě v budoucnu více, teď snad jen tolik – naspáno asi osm hodin za celý víkend, v podstatě večírek od pátečního poledne až do nedělního večera, spoustu práce, stresu, dohadování se s lidmi, ale stejně – moje nejmilejší práce.

Otevírání klavíru
A taky jsme v Třebíči otevřeli piano pro všechny – každý, kdo jde kolem si může sednout a zahrát. Tak s chutí do toho!

Pokračovat ve čtení „Jak se žilo na dovolené v Čechách“

Jádro pudla, Vytaženo z deníku

Těžký život začínajícího tatéra

Občas člověka nadchne nějaká věc. Nějaká činnost, nějaká možnost sebevyjádření. A tak, když mi v šestnácti nevyšly úpěnlivé prosby k rodičům, v osmnácti jsem si nechala udělat první tetování. Teď, o devět let později, jich mám ke třicítce, menších i větších, barevných i černých, dokonce jedno bílé. A pár z nich jsem si dokonce udělala sama.

me
Photo by Skywalker’s Photo

Na konci léta jsem si totiž pořídila tetovací strojek (a asi tak po týdnu jsem napsala tenhle článek, kde se mimo jiné dozvíte i moje odpovědi na ty nejčastější otázky o tetování). Bylo to skvělé rozhodnutí. Jen jsem z původního plánu – tetovat strojkem a jedině strojkem – přesedlala na – tetovat ručně a jedině ručně. Ze strojku, který jsem někde nechala a zaboha si nemohu vzpomenout, kde to bylo, jsem logicky přešla na pouhou jehlu. A zalíbilo se mi to víc, než jsem čekala.

Pokračovat ve čtení „Těžký život začínajícího tatéra“

Jádro pudla, Vytaženo z deníku

1 strojek, 3 lidi a 16 otázek: tetování

Včera jsem potetovala tři lidi (dvě holky a sama sebe). Rozhodnutí bylo naprosto jejich, já je sama upozorňovala, že to fakt ještě neumím a že nevím, jestli to tetování nevypadne nebo se nerozpije. Moje současné tetovací skóre totiž je:

  • 1 pomeranč
  • 1 banán

 

A od včerejška taky:

  • 1 Marie (já)
  • 1 Hana
  • 1 Jana

Já sama mám 22 tetování. I když jsou to povětšinou malé kousky, které splývají do sebe, pořád to jsou kousky celkem od 12 různých tatérů. Jeden z nich se mi kdysi smál, že jsem sběratelka razítek. To jsem k němu jela pro čtvrté a současně poslední tetování od něj. Čekací lhůta už se mu pak navýšila na tak dlouhou dobu, že jsem to vzdala.

Procestovala jsem za tetováním velkou část republiky a strávila jsem pod jehlou mnoho hodin. Ale jedna věc se vždycky opakuje – s každým novým tetováním, ať už je od kohokoliv a ať už je jakékoliv, přichází ta samá sada otázek a komentářů, která vždycky přichází od těch „čistých“. Něco z toho dokonce slyším i na ulici z úst cizích lidí, když projdu kolem nich. A přitom nemám tetování nijak výrazná, natož v celých plochách (zatím). Nicméně… Pojďme se trošku pobavit a zároveň si zodpovědět a okomentovat ty nejčastější, ano?

Pokračovat ve čtení „1 strojek, 3 lidi a 16 otázek: tetování“