S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XIV – kempuj, kempuj, vykrúcaj

TankCestovat na Zélandu je prostě lambáda. Lepší slovo pro vyjádření toho pocitu neznám. Pohoda je moc jednoduchá, lambáda je komplexnější. Člověk si vysedává v autě (pokud jste jako já neřidič), vybírá muziku, občas z auta vyleze, jde se projít na pár hodin do lesa/na pláž/do hor a zase pokračuje. Nakonec večer zastaví v kempu, zaleze do auta, jakmile se setmí, usne, brzo ráno se zase vzbudí a jede to celé znovu. No, nezní to krásně?

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XIV – kempuj, kempuj, vykrúcaj“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!

Po návratu z Austrálie jsem měla jistou jen jednu věc – nástup do další práce je 8. března. Práce je na severním ostrově v Bay of Plenty (angl. záliv hojnosti). Takže nezbývalo než se sbalit, rozloučit se minimálně na půl roku s přáteli a kocourem, se čtvrtečními večery na pláži s českou bandou, a vyrazit na cestu.

Mapa
Zhruba takhle nějak vypadala naše cesta do Pictonu. Pak už jsme se nalodily na trajekt a vyrazily vstříc severnímu ostrovu…

Vzaly jsme to přes Arthur’s Pass. Pokud tudy budete projíždět, doporučuji se zastavit v Cave Streamu – je to jeskyně s potokem kousek od Castle Hillu. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XI – sbohem jižáku, vyrážíme na sever!“

S fotoaparátem po boku, S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu VII – Nějaké ty fotky z cesty do Wanaky

Za posledních pár dní se pouze změnilo místo mého pobytu. Ve čtvrtek jsme klasicky vyrazili na pláž – od půl osmé je tam pravidelně každý čtvrtek sraz Čechů (i cizinců) s hudebními nástroji, troškou toho alkoholu a sirkami. Oheň na pláži, pravidelné procvičování hlasivek i několika akordů na mé nové (dosud nepojmenované) ukulele. Z Christchurch jsme včera přejeli do Wanaky. Po cestě jsme se párkrát zastavili kochat a fotit…

 

S krosnou na zádech, Zloland

Zloland vol. I (2016/2017)

Před rokem a něco mi přišly na účet peníze od babičky. Čekala jsem pár stovek, vyšlo z toho něco trošku většího. Z těch peněz už bohužel nezbývá nic. Tři měsíce jsem byla bez práce… a taky jsem si koupila letenku na Zéland.

Bylo to mý úplně první velký spontánní rozhodnutí. Prostě jsem to udělala. Psala jsem si zrovna s kamarádem, kterej tam žije… A tak jsem našla letenku, vytáhla kartu a klikla na enter. Pocit šoku se dostavil… vlastně nedostavil. Nepřišel. Čekala jsem ho každou chvíli, místo toho jsem ale byla pořád v klidu. I před odjezdem (pominu-li školní záležitosti).

Cesta do Christchurch

DSC_0001
Je zvláštní fotit si zápisky z deníku…

Pokračovat ve čtení „Zloland vol. I (2016/2017)“

Evropa, S krosnou na zádech, Zloland

Cestovatelské choutky

Od malička jsem chtěla jezdit v létě i jinam než do Chorvatska. A nikdy mi to nevyšlo. Napřed se naši jenom smáli, postupem času mi začali říkat, že si mám sama našetřit na výlet. Poslední dovolená, kde jsme byli vážně všichni, byla někdy v roce 2006. Možná i dřív. Pak si vybavuju vejlet konečně jinam – na Krétu, ale tam už jsme byli jen já s mámou a bratrama. A její kamarádky s dětma. Bez otců.

Můj první výlet bez našich a bez dozoru byl Edinburgh. Je to vlastně docela nedávno, asi čtyři roky zpátky. Patnáct dní v srpnu, v období festivalu Fringe.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Edinburgh z cesty na vrchol Arthur’s Seat. A putovní medvěd Hartvík.

O necelý rok později jsem se tam vrátila. Už v červenci, tentokrát jen na týden a zrovna docela dost pršelo – hostel, kde jsem bydlela, byl postaven z lodních kontejnerů na jednom otevřeném prostranství a potom už nemělo ani cenu obouvat boty, jak byla všude voda.

Mezitím…

Pokračovat ve čtení „Cestovatelské choutky“