S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku

A tak jsem zase tady.

Na Zélandu, v Christchurch, bez práce, v obýváku a s kocourem na klíně. Tentokrát ne na gauči, ale mám dokonce svoji vlastní matraci. Dnes nemusím řešit zakládání účtu a IRD (novozélandské daňové číslo) a bydlení mám tady u kamarádů jisté vždy, když nenajdu příhodný dům na hlídání. Zbývá vyřešit dvě, možná tři věci…

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVIII – začínáme znovu (téměř) od začátku“

Reklamy
S krosnou na zádech, S perem v ruce, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XVII – konec první části

Tak a je to tu. Když jsem si zažádala o víza na Nový Zéland, popravdě jsem nečekala, že se mi povede je získat. Pak jsem seděla vystresovaná už od rána u počítače, i když o víza se žádá až večer, a po jejich zaplacení jsem skákala radostí do stropu. A pak mi to došlo – celý rok na Zélandu? Na druhé straně světa? A budu vůbec schopná tam přežít?

Nejenom že jsem přežila, ale ještě se mi poněkud změnily plány. Původně jsem si říkala – proč trávit zimu na Zélandu, radši se pak projedu po asijských ostrovech a vrátím se. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XVII – konec první části“

S krosnou na zádech, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XV – kiwi versus třešně

Těžký život pickera. Brzo ráno vstát, honem do sebe naházet snídani, obléknout a šup šup do sadu. Stejný pohyb po následujících 8 – 10 hodin. Pak zase zpátky domů, sprcha, jídlo, spánek. A další den totéž…

Ať už se chystáte tento poněkud monotónní program dobrovolně podstoupit, nebo se jen chcete podívat, co to všechno znamená, tady to máte!

Třešně – Cherry picking (prosinec – únor)

Třešně

Výhody:

  • hudba
  • buckety s max. hmotností cca 6 kilo
  • práce na vlastní účet
  • konec pracovního dne, jakmile je moc teplo

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XV – kiwi versus třešně“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XIV – kempuj, kempuj, vykrúcaj

TankCestovat na Zélandu je prostě lambáda. Lepší slovo pro vyjádření toho pocitu neznám. Pohoda je moc jednoduchá, lambáda je komplexnější. Člověk si vysedává v autě (pokud jste jako já neřidič), vybírá muziku, občas z auta vyleze, jde se projít na pár hodin do lesa/na pláž/do hor a zase pokračuje. Nakonec večer zastaví v kempu, zaleze do auta, jakmile se setmí, usne, brzo ráno se zase vzbudí a jede to celé znovu. No, nezní to krásně?

Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XIV – kempuj, kempuj, vykrúcaj“

S krosnou na zádech, Vytaženo z deníku, Zloland

Jak se žije na Zlolandu XIII – tradiční maorské přivítání pohiri

Už tři týdny bydlím ve vesnici Te Kaha. Po prvních dvou dnech jsme se přestěhovaly z parkoviště u stodoly do domku, ve kterém jsem se začala učit pár maorských slovíček a kde jsem zažila svoje první zemětřesení. Paní domácí se jmenuje Alice a občas ji tu navštěvuje její moko (v plné délce mokopuna – vnučka), večer se popíjí na terase s výhledem na oceán, při pouštění pitné vody tu hraje melodie, kterou budu mít ještě pěkných pár let vepsanou v mozkových záhybech, a na zahradě rostou citrony a limetky.

Je to zkrátka idylka. Ale aby sklizeň kiwi (proto jsme sem také přijely) proběhla v pořádku, museli se naši duchové poznat s duchy místních a pořádně to oslavit. Alespoň tak nám to vysvětloval jeden z místních mužů. Naskakovala mi u toho husí kůže a nebylo to (jen) proto, že tento muž má potetovaný celý obličej. Ta představa něčeho tak moc duchovního je naprosto nečekaná a nevěděla jsem, co si s ní počít… A to jsem ještě netušila, co skutečně přijde. Pokračovat ve čtení „Jak se žije na Zlolandu XIII – tradiční maorské přivítání pohiri“